13. 11. 2008 Čt 14.30 od Prchal | Velká Británie, Města a místa |

Skotsko - Stirling Po dnu stráveném v drsných horských podmínkách jsme se rozhodli, že si zasloužíme trošku luxusu. Směr cesty jsme proto obrátili ke skotské metropoli Glasgow, které bylo založené v roce 1175 od té doby vyrostlo v třetí největší město Spojeného království a největší město Skotska. Dále jsme navštívili Stirling a Edinburgh.

Počet obyvatel ve městě přesahuje číslo 688 tisíc a v aglomeraci Glasgow žije 1 749 154 obyvatel. I když je Glasgow největším a nejznámějším skotským městem, nejedná se o hlavní město, jak se dost lidí mylně domnívá. Už cesta do Glasgow vám dává najevo, že se blížíte k místu, kde je tvořena většina skotské ekonomiky v průmyslu a finančnictví. Při pohledu na úroveň místní infrastruktury jsme tiše záviděli. Středem města jsme projeli po osmiproudé silnici (čtyři pruhy jeden směr) a málokdy jsme se někde zastavili na semaforech, protože místo křižovatek byly všude kruhové objezdy, které výrazně urychlovaly provoz. Skotsko - Edinburgh Vyspělá infrastruktura napovídá o rázu celého města, které sice na první pohled funguje jako dobře naolejovaný stroj, ale město jako celek není svými památkami příliš atraktivní pro cestovatele. Glasgow má blíž ke kapitalismu moderní doby a historii zde můžete vidět spíše prostřednictvím mnoha muzeí a galerií, než přímo na budovách v ulicích, což zvláště pro nás Čechy zhýčkané magickou Prahou je velké mínus. Jedinou výjimkou je nejstarší gotická katedrála sv. Munga. Tato stavba rozhodně stojí za shlédnutí, bohužel v interiéru katedrály jsme pocítili lehké zklamání, když místo obvyklé klenby jsme se dívali pouze na dřevěné trámy. I přesto nám poutníkům Glasgow poskytlo odpočinek po těžkém neúspěšném výstupu na Ben Nevis. Po návštěvě moderního města jsme zatoužili vidět něco jiného. Místo, kde je všudypřítomně vidět a cítit duch místa. Člověk se zde dozví něco o věcech dávno minulých. Prst na mapě proto skoro okamžitě padnul na nedaleké maloměsto Stirling.

Místo s pouhými čtyřiceti tisíci obyvateli, bylo v minulosti hlavním městem a srdcem Skotska a nyní je známo pro své historicko-turistické atrakce. Dominantou města je Stirlingský hrad, dodnes budící respekt a vypadající jako velký ochránce malého města. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme v uličkách města nalezli pravou českou hospodu s nápisem: „Pivo – aneb kde se pivo pije, tam se dobře žije“. Česká kultura se zkrátka neztratí ani v zemi zapřísáhlých pijanů whisky.

Již zmíněný duch místa Stirlingu je spojený se jménem skotského válečníka Williama Wallace, který bojoval jednu z hlavních válek o svobodu a nezávislost s Anglií. Dne 11. září roku 1297 tu proběhla bitva o Stirlingský most. Početně slabší Wallaceova armáda zde takticky zaútočila na Anglickou armádu při výstupu z mostu a pak jej takticky strhla. Těžké brnění anglických rytířů a zákony Isaaca Newtona zde udělaly své a velká část Angličanů se utopila. S takovou minulostí města není náhodou, že poblíž vyrostla krásná vyhlídková věž věnovaná památce skotského hrdiny. Uvnitř je umístěno Wallaceovo muzeum a vystaven je tu i jeho meč, který je dlouhý jako jeden dospělý muž.

Ještě okouzleni minulostí Stirlingu jsme dorazili na poslední místo naší cesty. Do hlavního města Skotska, Edinburghu. Den naší návštěvy jsme si nemohli načasovat lépe, protože právě ten den začínal velice populární mezinárodní festival. Jedná se o oslavu umění a stovky umělců na různých místech Edinburghu zde mají možnost ukázat co umí. Město bylo plné všelijakých muzikantů, zpěváků, komediantů nebo kejklířů, kteří přitahovali pozornost davů a pro nás turisty tvořili nezapomenutelnou atmosféru. Hlavní město Skotska má 457 380 obyvatel a i když není největším městem v zemi, je v něm soustředěna veškerá státní správa. Od roku 2004 byl totiž zprovozněn skotský parlament, který je ve Skotsku velmi kontroverzní stavbou, pro svou modernost a hlavně skoro třikrát překročený plánovaný rozpočet. Od otevření parlamentu si Skoti mohou o svých záležitostech v zemi rozhodovat sami a londýnský parlament rozhoduje jen o problémech, které ovlivňují celou Velkou Británii. Tím ale došlo k paradoxní situaci, protože Skotsko má své poslance v Londýně, ale Anglie ve Skotsku nikoliv. Takže tím Skotové mají právo rozhodovat o věcech, které ovlivňují Anglii a Wales, ale skotských zákonech rozhodují jen oni sami. Vrátíme se raději od politiky zpět k samotnému městu. Edinburgh je stejně jako Praha zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dominantou města je hrad, který je postaven na skále vysoké 135m a kde si může běžný návštěvník prohlédnout skotské korunovační klenoty. Jaký je to rozdíl oproti Česku, kde jsou tyto státní relikvie prakticky nespatřitelné. Okolí hradu nabízí skvělý výhled po celém městě a pohledem z hradeb lze ocenit, jaký má celé město ucelený vzhled. Kamenné stavby v mírně odlišném duchu, ale dohromady působící celistvě, to je přesně typické pro skotskou architekturu. Čas v příjemné atmosféře festivalu a edinburghských uliček zde utíkal velice rychle.

Zanedlouho jsme zjistili, že se chýlí k závěru nejenom den, ale i celé naše putování. Šest dní na cestách bylo vyvrcholení našeho nahlédnutí do skotské kultury. Osm týdnů v cizí zemi není krátký čas a Skotsko je zemí, která dokáže přirůst k srdci i za mnohem kratší dobu. Za sebe mohu říci, že skotská země je (až na počasí) krásná a skotská hrdost a nacionalismus začne být po čase člověku velmi sympatická. Vždyť celý život Skotů je založen na úctě a lásce ke své zemi, která jim lásku oplácí. A něco takového se cení. Je Skotsko skutečně nejlepší malá země? Vlastně na tom vůbec nezáleží, hlavní je, že pro Skoty určitě ano.

««« Předchozí text: Hrad Velhartice - kde Bušek zasedl k dubovému stolu Následující text: Německo - Bavorský les - Dům k divočině (Haus zur Wildnis) »»»

7 komentářů

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu

Pavel Bertok Pěkná země

Edinburgh má jistě zajímavou typickou architekturu. Zaujal mě ale lodní výtah.

[1] | 19. 11. 2008 St 19.19 | | , reaguj

Carlos Edinburgh negativum?

Nekdo me nedavno rikal, že v Edinburghu je velký výskyt HIV pozitivních lidí také díky národnostní rozmanitosti. Zajimalo by mne co je na tom pravdy. 8-O