Vyšehrad je místem, které je spojováno s nejstaršími dějinami našeho národa nejen historickými událostmi, ale i starými lidovými pověstmi. Doměnka místa vyvíšené skály nad Vltavou se starobylým hřbitovem je velice chudobná. Co všechno na Vyšehradu najdeme si podrobně popíšeme. Dozvíte se např. o chrámu sv. Petra a Pavla, rotundě sv.Martina, vyšehradském hřbitově se Slavínem a mnoha dalších zdejších památkách.

Na Vyšehrad dorazíte nejlépe metrem. Ze stanice metra je to od hotelu Corinthia kolem Kongresového centra zhruba 400 metrů. Druhou možností je vyjít z pražských čtvrtí Pankrác a Podolí. Vstupní branou se nám stala jihovýchodní Táborská – brána barokního stylu, která stojí uprostřed pevnostních zdí. Vznikla v letech 1655–1656 po stavbě citadely v roce 1653, kdy nové opevnění nahradilo již přežitý systém středověké obrany. Celý areál je tedy dávnou pevností jejíž význam byl jako strážný bod jižní strany pražské aglomerace. Po vstupu se ocitnete u bývalé historické brány Špička z doby Karla IV, kde dnes sídlí informační centrum s možností posezením u občestvení a krbem s útulným teplem. Pohled z Vyšehradu Brána Špička vznikla v polovině 14. století a byla zbořena v polovině 80. let 17. století při budování barokní pevnosti. Na pozůstatky brány navazuje 140 metrů dlouhá původní dochovaná středověká hradba. Hned vedle Špičky najdeme budovu Jedličkova ústavu, sloužící již řadu let tělesně postiženým lidem. Do samotného jádra opevnění Vyšehradu vstoupíte Leopoldovou branou – byla postavena v letech 1653–1672 zřejmě dle návrhu známého architekta Carla Luranga. V roce 1840 zde vznikl mechanizmus spouštěcích vrat pomocí kladek.

Další již ne opevňovací stavbou je románská rotunda sv.Martina – ta mě velice zaujala, zřejmě i svým stářím z druhé poloviny 11. století. Kolem se původně rozkládal hřbitov. V roce 1420 byla poškozena za husitských válek. Během třicetileté války došlo k přeměně významu rotundy v prachárnu a v roce 1757 byla rotunda opět poškozena při obléhání Prahy pruskými vojsky. V této době uvízla dělová koule ve zdi rotundy, která je zde dodnes. To jsem v době návštěvy netušil, takže jsem ji nehledal. Do původní podoby byla rotunda obnovena v letech 1878–1880 dle návrhu architekta Antonína Bauma.

Cestou vlevo od rotundy sv. Martina se rozprostírá řada kanovnických domů se zahradami a vyšehradská kapitula, která mezi 11. a 14. stoletím platila za mocnou církevní instituci. Po husitských válkách již nikdy své postavení nezískala zpět. Za kapitulním dvorem se naproti novému děkanství KU rozprostírají Karlachovy sady. Byly založené roku 1889 z podnětu probošta Mikuláše Karlacha, který sem nechal postavit kamennou sochu sv. Jana Nepomuckého. V této době byl na místě bývalé strážnice instalován i Čertův sloup – jedná se respektive o sloupy tři, jejichž původ a význam není zcela jednoznačně prokázán. Dále zde nalezneme budovu starého děkanství, kde jsou pozůstatky baziliky sv. Vavřince. Naproti se rozprostírá park se čtyřmi sousošími od Josefa Václava Myslbeka inspirované českými pověstmi. Jsou to pískovcová sousoší Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Libuše a Přemysl. Monumentálnost vyobrazení těchto postav je viditelná již z povzdálí. Jedná se však o kopie zničených Myslbekových soch, které byly umístěny na jednom z pražských mostů a poničeny bombardováním v roce 1945. V těchto místech stávala původně barokní zbrojnice postavená v letech 1656–1659. V roce 1927 vyhořela a udělala tak místo pro dnešní park. Z parku se lze dostat na vyhlídku na skále, odkud se otevírá nádherný pohled na řeku Vltavu a její pražské okolí. Pod skalou jezdí tramvaje do vytesaného 30 metrů dlouhého tunelu, nad kterým se tyčí tzv. Libušina lázeň, což je část středověké hlásky neboli strážní věže hlídající vodní cestu. S kněžnou Libuší je zde spjato velké množství pověstí, z nichž jedna praví, že z místa Libušiny lázně shazovala kněžna své milence do řeky. Jiná všeobecně nejznámější pověst je O Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi, který zachránil svého pána hrdinným skokem ze skály. V parku u vyhlídky je malá budova galerie Vyšehrad, která je pozůstatkem strážní věže. Zde se konají výstavy výtvarného umění. O kousek dál se nachází vstup do gotického sklepa s poutavou expozicí o Vyšehradu, kam jsme zavítali i my. K vidění jsou zde např. archelogické nálezy z období tzv. Řívnáčské kultury a historické proměny celého Vyšehradu. Zajímavým exponátem je i tzv. Vyšehradský kodex. U gotického sklepa a galerie Vyšehrad můžete spatřit obrysy bývalého královského paláce, který si několikrát zvolili čeští panovníci jako své sídlo.

Při odchodu jsme prošli tzv. Cihelnou branou – vybudovanou v letech 1841–1842. Z Cihelné brány vedou úzké chodby hradbami tzv. kasematy. Mají délku necelý kilometr a dnes je v nich umístěna expozice. V sále kasematů zvaném Gorlice jsou umístěny některé originální sochy z Karlova mostu.

O dominantě Vyšehradu, chrámu sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem osobností českých dějin bude následující cestopis, kde podrobně prozkoumáme různá zákoutí hřbitova a samotný Slavín. Obsáhlost historických událostí a architektonické proměny Vyšehradu mne velice zaujaly, tak jistě stojí za to, o nich napsat obsáhlejší povídání.