Itálie - Několik poznatků z cestování
Itálii jsme procestovali křížem krážem samo po „vlastní ose“.
Zážitky z jednotlivých míst jsem popisoval v předchozích několika
článcích na tomto webu. Nyní bych se rád v souhrnu o Itálii podělil
s těmi, kteří plánují cestu vlastním autem do Itálie se zážitky
s cestováním po této zemi.
Obyvatelstvo
Itálie se v posledních letech stala i zemí přistěhovalců.
Nejpočetnější skupinou jsou Albánci, ale naleznete zde i hodně lidí
černé pleti. Ty nalezneme především na ulicích jako ilegální pouliční
prodejce nelegálně kopírovaných CD, za deště deštníků, růží či
jiných suvenýrů. Jakmile však spatří blízkost policie, okamžitě mizí
v davu. Na jihu je zase patrný velký počet romského obyvatelstva, což se
zde projevuje vysokou kriminalitou. Především je třeba si zvyknout na
větší množství žebráků a bezdomovců v ulicích měst, než na kolik
jsme zvyklí. Ti se objevují často i u silničních křižovatek nebo
u míst výběru mýtného.

Cestování autem
Pokud se do Itálie vydáte autem, musíte si zvyknout, že cestování po
Itálii je trochu odlišné od způsobu jízdy v Čechách. Především po
italských městech jezdí velké množství skútrů, které nedodržují snad
žádné dopravní předpisy s výjimkou povinnosti mít na hlavě přilbu.
Budete si muset zvyknout, že skútry se po městě prohánějí a nerespektují
jízdní pruhy, před křižovatkou si najedou před všechna auta, v Římě
nerespektují ani semafory a najíždějí do křižovatek na červenou,
nerespektují přechody pro chodce ani jednosměrky. O něco lepší je situace
ve Florencii, kde jsou na mnohých světelných křižovatkách namontovány
kamery, které zaznamenají každé vozidlo či skútr, které do křižovatky
vjede na červenou. Ve velkých městech často na víceproudých silnicích
chybí nakresleny jízdní pruhy. Jezdí vedle sebe prostě tolik aut, kolik se
jich vejde, při přejíždění z pruhu do pruhu se zásadně nedává
znamení o změně směru jízdy. Před návštěvou Itálie jsem ve všech
průvodcích četl o tom, že Italové jsou zvyklí zejména na jihu země
neustále na sebe troubit. Přiznám se, že je sice pravdou, že se zde klakson
používá více než u nás, nicméně to není tak hrozné jak se
mnohde píše.
Dálnice
Jiné je cestování také na dálnicích. Především jsou italské
dálnice zpoplatněny mýtným. V praxi to znamená, že směrové tabule
vedoucí k nájezdu na dálnice, jsou značeny trochu jinak, než u nás.
Směrové tabule navádějící k dálnici mají sice také zelenou barvu jako
je tomu v Česku, ale jsou většinou označeny pouze nápisem Autostrade a
někdy i číslem dálnice. Nikoliv však jakým směrem dálnice směřuje.
Teprve až po průjezdu místem, kde si vyzvedneme lístek, kde je vyznačeno
místo nájezdu na dálnici, se komunikace rozděluje a navádí nás na ten
správný směr, kterým chceme jet. Dopravní značení na dálnici je pak
naprosto perfektní. Výjezdy jsou značeny s dostatečným předstihem,
informace o následujících výjezdech z dálnice jsou značeny na tabuli
současně s označením aktuálního kilometru. Většinou jsou tyto tabule
umístěny ve středním dělícím pásu.
Hustota provozu na italských silnicích je v severní části Itálie daleko vyšší, než je tomu u nás, naopak na jihu země jezdí aut naopak méně než u nás, silnice jsou zde poloprázdné. Některé úseky dálnic jsou šestiproudé, každým směrem tři jízdní pruhy. Jedná se například o dálnici A4 Padova – Verona – Milano, A1 Bologna – Milano či Řím – Neapol. Zejména na této druhé zmiňované dálnici je zvykem, že většina aut jezdí v prostředním jízdním pruhu a předjíždí se jak zprava, tak zleva. Toto je nutné mít na paměti a při vracení do pravého jízdního pruhu se přesvědčit, zda vás nepodjíždí nějaké auto zprava. Placení mýtného funguje v naprosté většině tak, že si na počátku placeného úseku vyzvednete u turniketu lístek, k zaplacení dochází při sjezdu z dálnice nebo na konci placeného úseku v hotovosti či platební kartou. Při vjezdu do místa výběru mýtného je třeba sledovat piktogramy, které svítí nad jednotlivými vjezdy do turniketů. Pokud zde svítí červený křížek, je tento turniket uzavřen, musíme si vybrat jiný. Hotovostní platbu lze uskutečnit dvěmi způsoby. Pokud nad mýtnou branou svítí piktogram natažené ruky a mincí, jedná se o přepážku s obsluhou. Pokud nad mýtnou branou svítí symbol mincí bez natažené ruky, jedná se o automatickou platbu. V tomto případě vložíte do štěrbiny lístek, který jste si vyzvedli na začátku placeného úseku, na displeji se rozsvítí částka a vložíte bankovku, do jakéhosi koše nasypete případně mince a automat Vám vrátí nazpět. Dále pak existují turnikety určené k bezhotovostní platbě. Ty jsou označeny symbolem platební karty. Další možností je platba pomocí tzv. VIACARD. To jsou předplacené karty určené speciálně pro platbu za použití italských dálnic. Zakoupit se dají například i v Česku v pobočkách Autoturistu. Další a Italy poměrně hojmě používanou možností platby za použití dálnic je tzv. TELEPASS. Jedná se o automatickou platbu mýtného. Existují však také dálniční úseky, kde platíte hned na počátku placeného úseku. Jedná se například o úsek dálnice A3 z Neapole přes Pompeje do Salerma. Zde zaplatíte hned při vjezdu na dálnici, při sjezdu z dálnice pak již nejsou žátné mýtné brány.
Pohonné hmoty
Co se pohonných hmot týče, tak nejčastěji používaný benzín
označovaný u nás jako Natural 95, je v Itálii označován jako Senza Pb a
jeho cena se v průběhu roku mění, ale v uplynulé letní sezóně se
pohybovala okolo 1,3 € za litr. Hustota benzínových čerpadel je poměrně
velká, zejména pak na dálnicích. Obecně je ale tato hustota čerpacích
stanic srovnatelná s naším územím.

Jízda městem
Mimo dálnice je dopravní značení poněkud horší. Popravdě řečeno
bez navigátora s mapou na klíně v podobě spolujezdce by se po Itálii asi
těžko cestovalo. V Itálii je totiž zvykem umisťovat směrové tabule až
přímo ve výjezdu z hlavní silnice nebo za křižovatkou. Zpočátku nám to
způsobovalo problémy, později jsme si na to zvykli. Na druhou stranu je nutno
uznat, že se Italové chovají daleko ohleduplněji v případě potřeby
přejet z jednoho jízdního pruhu do druhého a to i přímo v křižovatce.
Když jste například v pravém jízdním pruhu, není v Itálii velký
problém se na několika málo metrech dostat přes prostřední jízdní pruh
do levého. Podotýkám, že například v Praze je tento problém daleko
větší. Pražáci přepouští své místo v jízdním pruhu někomu jinému
jen velmi neochotně…
Ceny
Asi nikoho nepřekvapí, když si zde přečte, že ceny v Itálii jsou
vyšší než v Česku. Pokud však nakupujete potraviny ve velkých
obchodních řetězcích, není to tak hrozné. Zde je poměrně početně
zastoupena síť levných supermarketů Lidl nebo Penny market. Nakupovat
v těchto dvou obchodních řetězcích je poměrně levné podobně, jako je
tomu v Česku. Bagetu zde nakoupíte přibližně za 0,5 €, chleba
přibližně za 1 €. Balík šesti lahví balené vody přijde na 1 až
2 €. Ceny pohlednic se pohybují v rozmezí od 0,2 do 0,5 € za kus,
zmrzlinu v Itálii koupíte ta 1,5 € nebo ale také za 2,5 €. Většinou
se cena liší velikostí kornoutku a tím i množství zmrzliny. Nicméně
italská zmrzlina se rozhodně nedá srovnávat s tím, co se prodává u nás
a rozhodně stojí za to ji vyzkoušet.
Stravování
Nabídka stravovacích kapacit je zde poměrně dostatečná, přibližně
taková, na jakou jsme zvyklí z Čech. Pro nás středoevropany však může
být občas problém vyznat se v některých jídlech uvedených na jídelním
lístku. Největší je samozřejmě nabídka pizz. Jejich druhů je takové
množství, že často ani nevíte, jakou vybrat a to třeba i z důvodu, že
mnohdy netušíte, co která ingredience znamená. Pokud je však u pizzy
napsáno, že obsahuje funghi, tak to znamená, že je s houbami. Pokud je
pizza Capricciosa, tak potom se jedná o pizzu s olivami, houbami, mozzarelou
a šunkou vařenou nebo syrovou. Ceny pizz se v italských restauracích
pohybují od 5 do 7 €. Zajímavé jsou také tzv. calzone, což je vlastně
pizza ve tvaru dlouhého štrůdlu. Někdy může být ten štrůdl opravdu
dlouhý. Jinak je italský jídelníček bohatý na těstoviny či dary moře.
Vyplatí se rozhodně ochutnat lasagne, což jsou velmi výborné zapečené
těstoviny s bešamelovou omáčkou. V italském jídelníčku však můžete
ochutnat také například sušená rajčata nakládaná v oleji nebo dokonce
marmeládu z rajčat.
Ubytování
Nabídka ubytovacích kapacit, zejména pak kempů, je velmi rozdílná. Bez
problémů naleznete autokemp v turisticky atraktivních lokalitách.
V některých místech Itálie však může být sehnání ubytování
problémem. Ceny ubytování v kempu jsou velmi rozdílné. Poměrně velký
rozdíl je zde podle období, kdy Itálii navštívíte. Nejvyšší ceny jsou
v srpnu a třeba pouze třetinouvou cenu zaplatíte na přelomu května a
června. Nejdraží ubytování je asi v oblasti Říma, nejlevnější
oblastí je Lago di Garda. Zde jsme v polovině června za ubytování pro dvě
osoby, stan a auto zaplatili 15 €, za ubytování na okraji Říma jsme
o několik dní později zaplatili 27 €.


Komentáře k textu
Oceňuji spoustu informací,které budu potřebovat. Byla bych vděčna, kdybych se mohla dozvědět více o městě Fano a nedalekěm letovisku Marott. Děkuji moc.
Jako bych tam byl doporučuju ještě výše uvedený web, jsou tam hezky popsané mapy