Archivy

Bromo Java

Bílé písečné pláže a teroristické útoky na Bali, pralesy a orangutani na Borneu, varani na Komodu, sopka Krakatau, tsunami na Sumatře, nepokoje v Acehu. Zřejmě už jste někdy něco podobného o těchto ostrovech slyšeli. Možná ale netušíte, že se jedná o jednu zemi, jeden stát – Indonésie.  Největší ostrovní stát na světě rozkládající se po obou stranách rovníku mezi asijským a australským kontinentem na rozloze 1 914 440 km². Indonésii tvoří přes 17 000 ostrovů a ostrůvků. Takové množství jasně napovídá, že příroda, kultura a lidé země mají mnoho tváří. Přesto se Indonésie drží svého hesla Bhinneka Tunggal Ika (Jednota v rozdílnosti).
Mezi největší ostrovy Indonéské republiky patří Sumatra, Jáva, Borneo, Sulawesi (Celebes) a Nová Guinea. O ostrov Borneo se stát dělí s Malajsií a sultanátem Brunej. Indonéská část ostrova se nazývá Kalimantan. Podobná situace je u ostrova Nová Guinea, jehož západní část patří pod názvem Irian Jaya pod indonéskou vlajku, zatímco východ ostrova tvoří samostatný stát Papua-Nová Guinea.

Nosič síry, Jáva

Demografie

Indonésie má v současnosti přes 237 miliónů obyvatel, z nichž ale kolem 130 miliónů žije jen na ostrově Jáva. Obyvatelstvo souostroví se dělí na 300 etnických skupin, což s sebou nese obrovskou kulturní a jazykovou diverzitu. Mezi nejpočetnější etnika patří Javánci žijící na střední a východní Jávě, Sundánci na západní Jávě, Maduřané z ostrova Madura nacházejícího se u severního pobřeží Jávy, Balijci a Malajci. V tomto výčtu ale nelze opomenout například ani velkou čínskou menšinu.
Státní zřízení Indonésie je republika. Ovšem na některých místech je dodnes možné setkat se s lokálními monarchy, sultány. Tak je tomu například ve městě Surakarta v provincii Střední Jáva, kde jsou sultáni dokonce dva. V dnešní době mají monarchové spíše symbolický význam. Existuje ale výjimka, sultán ve městě Yogyakarta na Jávě zároveň zastává funkci guvernéra provincie Zvláštní oblast Yogyakarta (Daerah Istimewa Yogyakarta).
Nejlidnatějším městem Indonésie je hlavní město Jakarta na západě Jávy s asi 10 milióny obyvatel. Jak už to v podobných zemí bývá, mrakodrapy tu střídají slumy a přes hustý smog jen těžko zahlédnete jasné obrysy slunce.

Prambanan Jáva

Náboženství

Kromě ohromného počtu ostrovů nabízí Indonésie další zajímavé prvenství. Největší počet muslimských věřících žije právě zde, přesto islám v Indonésii není státním náboženstvím. V zemi vládne svoboda vyznání. Na druhou stranu však, každý občan se musí hlásit k nějakému vyznání, ať už je to islám, křesťanství (katolictví a protestantismus), hinduismus či buddhismus. Islám v Indonésii je velmi tolerantní a nelze jej příliš srovnávat s islámem, jak jej známe z arabských zemí. Obecně lze říci, že islám, stejně jako hinduismus a buddhismus není v Indonésii praktikován ve své původní čisté podobě. Všechna tato náboženství se tu mísí s původními tradicemi a kulty. V současnosti je kolem 90% obyvatelstva islámského vyznání, ale ještě před několika staletími měla navrch jiná náboženství. Tomu napovídají i dvě významné historické památky nacházející se na Jávě – Borobudur, největší buddhistická svatyně na světě, a hinduistický chrámový komplex Prambanan.

Kawah-Ijen, Jáva

Historie

Cesta k získání nezávislosti Indonésie v roce 1945 nebyla vůbec jednoduchá. Do 15. století na území souostroví existovalo několik významných říší. Nejdříve hinduistických a buddhistických, později ovlivněná islámem. Na začátku 16. století se v oblasti objevili Portugalci dychtiví obchodu s místními surovinami. V první polovině 17. století jejich pozici na souostroví vystřídala nizozemská Spojená východoindická společnost. Na konci 18. století tato společnost zkrachovala. To ovšem neznamenalo odchod Nizozemců. Naopak, Indonésie se tak oficiálně stala nizozemskou kolonií. Na počátku 19. století se na určitou dobu dostala moc nad souostrovím do rukou Britů. Tento stav ale dlouho nevydržel a za krátko moc opět převzali Nizozemci. Odpor Indonésanů vůči vykořisťovatelům stále rostl. Ozbrojená povstání místních vládců ale nebyla úspěšná. Začátek 20. století dal vzniknout národnímu hnutí a s ním souvisejícím politickým stranám.
Během Druhé světové války byla Indonésie okupována Japonskem. Jeho nadvláda v souostroví skončila v roce 1945, kdy byla vyhlášena nezávislost. Tu ovšem neuznalo Nizozemské království. Během několika následujících let Indonésie vedla válku s Nizozemím, která byla v roce 1949 za účasti OSN ukončena. V roce 1950 byla vyhlášena Indonéská republika v čele s vůdcem nacionalistického hnutí, Sukarnem. Sukarnova vláda byla centralistická, velkou úlohu také hrála armáda. V roce 1966 Sukarna na pozici prezidenta země vystřídal generál Suharto. Jeho autoritářský režim s sebou přinesl nebývalý ekonomický růst Indonésie, ovšem na druhé straně znamenal také mnoho občanských nepokojů. Až v roce 1997 přivedla silná opozice a asijská krize pád represivního Suhartova režimu. Od té doby se indonéská demokracie navzdory mnoha vnitrostátním problémům neustále vyvíjí.

Leave Comment

Back to top