Údolí řeky Doubravy – úchvatný skalnatý kaňon v Železných horách

31. 8. 2010 Út 09.12 od Milan | Vysočina |

  Asi 90 kilometrů dlouhá řeka pramenící ve Žďárských vrších je levostranným přítokem Labe. Pro turisty a pro zkušené vodáky je nejzajímavější částí řeky úsek mezi chotěbořskou místní částí Bílek a bývalým Horním mlýnem. V přírodní rezervací „Údolí Doubravy“, vyhlášené v roce 1986, je velká řada geomorfologicky zajímavých jevů a rovněž se zde vyskytují přírodě blízká lesní společenstva s bohatým bylinným podrostem.

  V roce 1993 byla v této lokalitě vyznačena 4,5 kilometru dlouhá naučná stezka, která vede souběžně s červenou turistickou trasou. Středně náročná stezka, jejíž převýšení je 88 metrů, kopíruje tok řeky a umožňuje krásné výhledy do hlubokého zalesněného údolí. V těchto místech nespoutaná Doubrava vymodelovala pěkná a divoká zákoutí s balvanitým řečištěm a četnými peřejemi. Celé kaňonovité údolí je doslova „učebnicí geomorfologie“, objevíte zde skalní věže, vodopády, obří hrnce a kamenná moře, která vznikla mrazovým zvětráváním a svahovým posunem. Nechybí zde ani soutěsky, útesy, mrazové sruby a další tvary.

  Stezka začíná u Horního mlýna a vede proti proudu řeky. Má celkem jedenáct zastavení s informativními tabulemi, které návštěvníkům přibližují tuto přírodní rezervaci. Postupně se dozvíte o významu vody v krajině, o zdejší fauně a flóře, o lesních společenstvech a hlavně o geomorfologických zajímavostech. U začátku stezky je Doubrava velmi klidnou řekou, o čemž svědčí i četné nivní náplavy na tomto úseku. O její divokosti můžeme začít hovořit až asi jeden kilometr za chatovou osadou Točivý vír. Plnou sílu nespoutaného živlu můžeme obdivovat u rozcestníku Pod Čertovým stolkem. Koryto řeky je zde čím dál více obklopováno skalami a cesta vedená po skalnatém okraji koryta začíná být tak trochu dobrodružná a nebezpečná.

  Postupně se dostanete k nejzajímavější části stezky, kterou je skalnatý kaňon s četnými peřejemi a hlavně s Velkým vodopádem. Právě v těchto místech má řeka největší spád, neboť na úseku dlouhém asi 1,3 kilometru překonává výškový rozdíl 55 metrů. Při pohledu na tuto přírodní scenérii s vodopádem jsme doslova oněměli úžasem. Hlasitost vody v Doubravě neumožňovala běžnou komunikaci, abychom si rozuměli, museli jsme na sebe doslova řvát. Opravu jsme netušili, že v srdci naší země se nachází tak úchvatný skalnatý kaňon. Těžko mohu popsat naše pocity, nejlépe by je asi popsala slova jako dojetí, úžas či pokora.

  Poté se již řeka začíná zklidňovat a dostáváte se pomalu ke konci naučné stezky, která končí u bývalého lomu v blízkosti Bílku, kde se dříve těžila orthorula na stavební účely. U poslední zastávky se můžete rozhodnout, zda budete pokračovat do Bílku k vlakové zastávce (asi 1 km), nebo se po stejné trase vrátíte zpět k Hornímu mlýnu. Rovněž lze přejít přes blízkou lávku a vrátit se po druhé straně řeky, kde vede rovněž úzká pěšina. My jsme jeli vlakem z Chotěboře do Bílku a prošli jsme stezku v opačném směru po proudu řeky.

  Na konci bych přidal pár praktických rad a tipů. My jsme stezku zvládli i s malými dětmi, šestiletým synem a čtyřletou dcerkou. Tu jsme však v těch nejvíce nebezpečných částech raději vedli za ruku. V některých místech je velmi příkrý sráz do údolí a cesta vede často po kluzkých kamenech v blízkosti divoké řeky. V případě úrazu je zde pro záchranáře velmi špatný přístup a v některých místech tohoto malebného údolí jsme byli zcela bez signálu. Nezapomeňte také na vhodnou obuv, naše běžecké boty chvílemi připomínaly brusle.

3 komentáře