Ještěd - nejen Liberecká dominanta

22. 8. 2008 Pá 13.16 od Majoránka | Liberecký kraj, Rozhledny |

Nejprve něco o geologii a historii Ještědu.

   Pamatuji si, že když jsem byla malá, tatík mi vyprávěl, že Ještěd je vyhaslá sopka a neví se, kdy znovu ožije. Nebojte, jen nás strašil. Je to fáma a mnozí lidé se opravdu domnívají, že vznikl sopečnou činností. Ve skutečnosti je Ještěd tvrdým křemencovým sukem, vypreparovaným z okolních měkčích fylitů, vápenců a břidlic. Křemence najdeme všude v okolí Ještědu. Jsou světlé barvy, složené téměř výhradně z křemene, k němuž se přidružuje trochu drobně šupinkovitého muskovitu. Větší zrna křemene mívají modravý nádech. Ojediněle jsou v křemencích pukliny, v nichž vznikly nádherné křišťály červené barvy. Odtud název Červených skal na jihozápadním svahu Ještědu, kde jsou tyto krystaly zachovány. Ve středověku je zde sbírali italští hledači drahokamů, zůstaly po nich krátké štoly. V jedné z nich, na západním svahu Ještědu, měl podle pověsti bydlet duch Ještědu, obdoba krkonošského Krakonoše. Na téže straně se v křemencových skalách na puklinách vytvořily dvě pěkné skalní brány. Na severovýchodních svazích Ještědu jsou významné vápenky a vápencové lomy. Nachází se zde i několik jeskyň. Nejznámější je Hanychovská jeskyně o délce 136 metrů. Ve vápencovém lomu nad Padouchovem naleznete jeskyni Liščí díru. Měří asi 35 metrů a má silně zvětralou krasovou výzdobu. Jeskyní vede dlouhá, asi dvacetimetrová puklinová chodba, která byla dříve podzemním potokem. Největší je Západní jeskyně na Vápenném u Jítravy. Jeskyně je rozdělená do dvou částí – Staré (objevené v r. 1958) a Nové (objevené v r. 1962). Ty byly v roce 1976 spojeny vyražením nového vchodu a krátké štoly. Celková délka obou jeskyní je 280 metrů a denivelace 25 metrů. Obě jeskyně se slučují do spleti úzkých puklinových chodeb, které se v několika místech rozšiřují v prostorné dómy. Krápníková výzdoba je jedinečná. Nejpozoruhodnějšími formami jsou průsvitné až čiré stalaktity, které v jeskyni tvoří husté, mohutné trsy. Stěny na několika místech pokrývá sintrová kůra. Všechny jeskyně jsou bohužel nepřístupné, poněvadž slouží jako zimoviště netopýrů. Další horninou je křídový pískovec. Pestrou skupinu skal je Havraní návrší, ale častěji se však setkáváme s jednotlivými skalami, např. Havran nebo Vraní skála. Přímo v Jítravském sedle se tyčí Bílé skály = Sloní skály.

Historie
  První český doklad názvu Ještěd je z roku 1545 v Sedláčkově knize Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy. O Ještědu se zmiňuje i zápis z roku 1592 v nejstarší soudní knize, uložené v okresním archívu v Liberci. Pozdější prameny užívají kromě názvu Ještěd též lidové podoby Ještěr či Ježek. Jedna z dalších písemných zmínek o Ještědu je datována na rok 1737, kdy podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kamnený kříž, první z řady křížů na Ještědu. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné. Nepominutelnou památkou je Rohanský pamětní kámen obeliskového tvaru, který byl vztyčen na počest návštěvy knížete Rohana v roce 1828.
   V roce 1868 manželé Haslerovi vystavěli první částečně kamennou chatu a pojmenovali ji po knížeti Rohanovi. Pro velký zájem návštěvníků o horu Ještěd přistavěl Horský spolek k chatě manželů Haslerových prostornou verandu asi pro 200 osob. To povzbudilo návštěvnost a v roce 1876 byla vystavěna první rozhledna. Roku 1889 musela být stržena a na jejím místě byla vybudována rozhledna nová. Tato rozhledna s 8 metrů vysokou věží byla zakončena plošinou pro 20 osob.
   Na přelomu století zařízení na vrcholu již nevyhovovala a Horský spolek zadal projekt i realizaci libereckému staviteli Schäferovi, který stavbu provedl za pouhých 6 měsíců od položení základního kamene. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Mohutná kamenná budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, měla 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu.    Tato jedinečná stavba s bohatou historií ukončila svůj provoz požárem 31. 1. 1963.
   Stavba nového objektu, který by se stal dominantou Ještědu, byla zahájena v roce 1965, po demolici vyhořelého objektu. Pozor! Letos slaví 35 let! Projekt věže, který navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman, pochází z let 1963–1966. Stavba proběhla v letech 1966–1973. Odvahou své konstrukce i architektonického výrazu získala věž brzy pozornost nejen domácího, ale i zahraničního publika. V roce 1969 za ni architekt Hubáček získal mimořádnou prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.Tvar budovy – hyperboloid – byl zvolen kvůli na vrcholu panujícím povětrnostním podmínkám. Díky tomuto tvaru hotel dokonale navazuje na svahy hory a opticky tak horu dokončuje. Na výšku měří budova 94 metrů. Její nosnou konstrukcí je dvojice železobetonových soustředných válců zakotvených v základové desce uložené v křemencovém podloží. Vnitřní sloup má výšku 41 metrů a průměr 4,4 metru, na jeho vrcholu začíná anténní stožár. Vnější válec má výšku 22,5 metru a průměr 12,5 metru. Uvnitř sloupů se nacházejí schodiště a výtahy a jsou na nich ukotveny ocelové konstrukce jednotlivých podlaží. Anténa vysílače má výšku 17 metrů. V nejnižších dvou patrech je technické zázemí stavby: strojovna a provozní místnosti. Nad nimi se nachází vyhlídková terasa se vstupy do restaurace a hotelu. Vstupní hala, bufet, restaurace a hotelové místnosti zabírají čtveřici poschodí – ta mají plášť z hliníkových desek se speciálním povrchem proti vlivům povětrnosti, pod tímto pláštěm je ocelová konstrukce a izolační výplně. Další čtyři patra jsou určena spojovací technice. Tato část je zakryta průhlednými deskami nesenými lany ze skelných vláken tvarovanými tak, aby zachovávaly tvar stavby. Stavba byla ukončena 21. 9. 1973 a tím byl započat i provoz restaurace a hotelu.

Pověsti
Pověst o krejčíkovi
   Nejvýraznější skálou na samotném vrcholu Ještědu je zdaleka viditelný křemencový Krejčík, v minulosti někdy také nazývaný Hrbáč. Zachovalo se dokonce i několik verzí pověsti, která objasňuje, proč kámen získal toto neobvyklé jméno. Jednoho dne se vydal chudý krejčík z Osečné do Liberce za obchodem. Bylo to v létě a slunce krutě připalovalo. Krejčík byl z namáhavé cesty Ještědskými horami a vedrem natolik unaven, že kdesi uprostřed lesa usedl pod mohutný strom a vzápětí usnul. Vzbudily jej však podivné hlasy. Krejčík otevřel oči a ustrnul. Nedaleko něj se dohadovali dva obři s pekelníkem. Čert jim zadal podivný úkol, obři pro něj měli do kohoutího zakokrhání postavit horu, ze které by mohl pohodlně pozorovat široké okolí. Obři slíbili a scéna rázem zmizela, všichni tři byli titam. Krejčík si usmyslil, že pekelné dílo překazí. V noci vystoupil na nedokončenou horu, ukryl se a čekal. Když spatřil blížící se obry, napodobil kohoutí zakokrhání. Obři se zalekli čertovy zloby nad nedokončeným dílem a upustili poslední náruč kamení. Největší kámen spadl přesně do místa, kde se ukrýval nebohý krejčík. Skála se mu tak stala největším náhrobním kamenem.
Čerti na Ještědu a Ještědský duch
   Podle známých pověstí žili na Ještědu tři ďáblové ve smrduté křemencové jeskyni; lidé se jich báli a na horu raději příliš nevystupovali. Až jednou přijel v krátkém zimním dni do Podještědí neznámý jezdec, kterému se nakonec podařilo ještědské ďábly přelstít. Nebál se prý a jako vůbec první smrtelník vstoupil do jejich kamenného doupěte. Pekelníci jej zprvu chtěli ubít, ale po krátké honičce si získal jejich pozornost vybídnutím k měření sil. Navrhl jim, že pojede příští noci na svém černém koni od Ještědu směrem k Bezdězu a čerti za ním budou stavět černou zeď deset loktů širokou a stejně tak vysokou. Pakliže jej nedostihnou do prvního ranního zakokrhání, stane se jediným pánem kraje na obou stranách Ještědu on, v opačném případě připadne jeho duše peklu. Ďáblové se nechali zlákat a – jak již to v podobných případech bývá – prohráli. V kterési vsi na cestě k Bezdězu měl jezdec zakokrhat, a tím vzbudit ostatní kohouty, kteří svým hlasem předčasně přivítali nový den. Čerti pak se vztekem ještědskou jeskyňku opustili.

Turistika
   A už se konečně dostávám k tomu, po čem prahnete aneb jak se na Ještěd vlastně dostanete . Můžete zvolit pěší nebo pojedeme lanovkou, na kole, autem. Vyberte si podle zájmu z několika předložených výletů a nebudete litovat.
   Nejlepší výchozí bod pro výlety je na konečné zastávce v Horním Hanychově. Pro pěší je asi nejkratší cesta po modré (pokud nechcete jít přímo pod lanovnkou). Je to jedna z nejstarších výstupových cest, a podle mě i nejkrásnějších. Překonáte převýšení zhruba 460 výškových metrů. Cesta vede sice kousek po silnici, ale pak se stáčí do lesa kolem staré sáňkařské dráhy (byla vybudována v letech 1909–1911) a Vířivých kamenů. Svým členitým charakterem a ostrými hroty vzdáleně připomínající alpské štíty (nesou jména – Matterhorn, Breithorn, Lyskamm atd.). V okolí vrcholu se na rozloze 121 hektarů rozprostírá přírodní památka Terasy Ještědu, vyhlášená v roce 1995 a od roku 2001 zpřístupněná naučnou stezkou. Zde se nalézá mnoho izolovaných skal, suťových polí, mrazových srázů a tzv. kryoplanačních teras. Pár metrů pod vrcholem Ještědu pokračuje cesta opět po silnici. Nabídne se vám spousta krásných výhledů na Liberecko. Tato trasa je určena pouze pro pěší.
   Pokud si budete chtít trasu prodloužit, můžete u Mariiny studánky odbočit a vydat se po žluté na Tetřeví sedlo a odtud po červené přes Výpřež na Ještěd (název Výpřež pochází z dob, kdy byl náklad přepravován koňskými potahy. V tomto sedle byla totiž vypřahána pomocná koňská spřežení, která pomáhala zdolat namáhavé stoupání). U Tetřevího sedla si můžete opět udělat malou odbočku po červené na Dánské kameny. Cesta vede pohodlnou lesní silničkou. Jsou to mohutné kvarcitové skalní zdi se samostatnou věží. Kameny slouží jaké přírodní nezabezpečená vyhlídka do oblasti Černé hory, Dlouhé hory a Velkého Vápenného.
   Z Horního Hanychova se můžete vydat i opačnou stranou po červené k rekreačnímu středisku Pláně pod Ještědem, odtud cesta pokračuje na Ještědku a dále na Ještěd. Tato trasa vede lesem a je docela příjemná, až asi na jeden strmější výstup. Jestliže zvolíte zelenou, dovede vás k Hanychovské jeskyni.
   Z Ještědu se můžete dostat ještě jednou trasou po červené. Půjdete z vrcholu tentokrát k mohyle letců, kteří zde zahynuli 20. srpna 1948 při letu z Prahy do Liberce. Vinou špatné navigace v husté mlze narazili přímo do svahu Ještědu. Dodnes zde můžeme vidět kusy letounu. Pak lze pokračovat po žluté směr Pláně pod Ještědem po naučné stezce. Určitě vás zaujmou Tetřeví skály a mimo jiné tu na jaře roste medvědí česnek. Variant je mnoho, záleží na vás, kterou si vyberete.
   Pro lepší orientaci se mrkněte do fotogalerie, nahrála jsem tam i turistickou mapku.
   Dalším způsobem, který ocení hlavně maminky s dětmi nebo ti, co neradi chodí je lanovka. Lanovka slouží veřejnosti od r. 1933, v letech 1971 – 75 byla modernizována. Kyvadlově zde jezdí dvě kabinky, každá pro 35 cestujících. Jízda trvá 4 minuty a překonáme převýšení 400m. Také docela pěkný zážitek, ale na můj vkus trochu krátký .

  Vrchol Ještědu je mimořádným vyhlídkovým místem a kultovním místem Liberečáků. Za ideálního počasí lze spatřit Žákovu horu na Českomoravské vysočině či Klínovec v Krušných horách, ale i Žižkovskou věž v Praze, Říp, Milešovku, stolové hory v Česko-saském Švýcarsku, Lužické hory s vrcholem Lužanem, Žitavské hory, velkou část Horní Lužice, západní část Dolního Slezska v Polsku, nejvyšší vrcholy Jizerských hor, Krkonoše, Český ráj s troskami, hrad Bezděz. Nejzajímavější výhled z Ještědu je ve dnech podzimní a jarní rovnodennosti (23. září a 21. března), kdy slunce vychází v šest hodin ráno přímo za Sněžkou, která ve vycházejícím slunci působí jako černý trojúhelník s rudozlatým okrajem. Hodně záleží, jaké je počasí. Někdy také není vidět vůbec nic .
  Doporučuji vám občerstvení s sebou, protože ceny jsou zde s vysokohorskou přirážkou. Dále nezapomeňte nějakou pokrývku hlavy. I když půjdete brzy z jara, tak se tu klidně můžete pěkně spálit. Takže hlavně děti namažte ochranným krémem s vysokým UV faktorem. Na Ještědu bývá větrno, proto si sebou vezměte i teplé oblečení. Ještěd a okolí vás určitě okouzlí, čerstvý vzdoušek pročistí plíce a procházka po horách pohladí po duši.

A ještě jedna novinka:
  Od 1. 5. 2008 je na Ještědu zahájen letní provoz čtyřsedačkové lanové dráhy na Skalku. Jezdí až do půlky října od pátku do neděle a o svátcích. Během letních prázdnin pak bude v provozu denně. Jezdit bude od 08:30 do 18:00 hodin v půlhodinových intervalech. Lanovku na Skalku mohou využívat jak pěší turisté, tak cyklisté. Pro návštěvníky je připravena i celá řada dalších aktivit a služeb: sjezdy na kolech, návštěva nového bikeparku nebo dětského parku, půjčovny kol, mycí linky pro kola, servis a občerstvení, čtyřkolky, terénní koloběžky a hole pro nordic walking. Čtyřsedačková lanovka na Skalku je dlouhá 1430 metrů a převýšení 351 metrů zdolá za pět a půl minuty. Za hodinu přepraví 2400 osob. Její dolní stanice je nejen v bezprostřední blízkosti parkoviště, ale také konečné stanice tramvaje. To usnadní přístup turistům, kteří přicestují městskou dopravou. K Černému vrchu, kam dřív jezdila lanovka, se pak dostanou pohodlně po hřebeni. Navíc se jim přitom otevře krásný výhled do kraje.

0 komentářů