Už od mala když jsme jako děti hrávali pexeso s obrázky hradů, jsem tento hrad chtěla navštívit. Bohužel na Slovensko jsme nejezdili a z Liberce to bylo hooodně daleko, Spišský hrad se totiž nachází až v Prešovském kraji, takže jsem se musela smířit s tím, že ho možná uvidím někdy v dospělosti.

   V létě jsme naplánovali dovolenou do Slovenského ráje, ubytování v soukromí a abychom se mohli blízko vykoupat. Vybrali jsme vesničku Dedinky. Jeli jsme přes Prievidzu, Bánsku Bystrici a Brezno. Když jsme projížděli Nízkými Tatrami, tak jsme byli nadšení. Vesničku jsme našli a ani jsme nikde nebloudili.

  Do Kežmarku jsme původně ani nechtěli jet. Vyrazili jsme si do Vysokých Tater. Ten den tam zrovna byly požáry, ale my jsme o nich nevěděli. Když jsme se blížili k Tatrám (Dolní Smokovec), krajina vypadala dost zničeně. Veškeré stromy byly popadané, v dálce byl vidět dým. No jak na konci světa.

  Naše túra začala na parkovišti pod Popradským plesem, odkud jsme pokračovali, jako většina turistů, po asfaltce, tedy snazší cestě, vedoucí přímo k Popradskému plesu. Druhou cestou, která vede ze Štrbského plesa lesem po kamenité cestě typické pro Tatry, jsme šli již několikrát a nezvolili jsme ji, abychom šetřili síly pro další úseky.

    Nedaleko města Bytča, kousek od Žiliny se nachází Súľovské skaly nebo česky řečeno Sulovské skály. Je to oblast, kterou mají v oblibě lezci po skalách, ale je přístupná i běžným turistům. Jsou zde značené stezky a pohodlně se po nich dostanete až mezi skalní vrcholky, aníž by jste museli někde šplhat.

    V roce 2002 jsem zvolil se svou přítelkyní dovolenou ve Vysokých Tatrách. Po minulém roce u moře jsme chtěli zkusit něco jiného, takže jsme zvolili hory. Poprvé jsem zkusil ubytování vybrat a domluvit přes internet, takže jsem „nevěděl do čeho jedeme“. Měl jsem již zaplaceno předem složenkou 50% ceny, takže.....