Skalní město Petra je symbolem Jordánska a zároveň jeho nejnavštěvovanější turistickou atrakcí. Každoročně ho navštíví milion turistů, které neodradí ani tříhodinová cesta z hlavního města Ammánu či o hodinu kratší cesta z Akaby u Rudého moře. Přestože návštěvníky čeká několik hodin chůze starověkým městem, vydané energie rozhodně nebudou litovat. Petra je takovým unikátem, že byla organizací New7Wonders zapsána na seznam sedmi novodobých divů světa.
Stavitelský um záhadných Nabatejců
V poušti ukrytá Petra leží uprostřed úchvatné přírodní scenérie tvořené načervenalými pískovcovými skalami. Výjimečnou lokalitu z ní ale učinil až člověk, respektive kmen Nabatejců, který do skal vytesal více než šest stovek nádherných hrobek určených majetným a vysoce postaveným členům společnosti. Sami Nabatejci jsou pro historiky velkou záhadou. Nezanechali po sobě žádné písemnosti, většinu informací je tak třeba čerpat z řeckých a římských pramenů.
Víme o nich, že byli úspěšní obchodníci a že spravovali karavanní stezku z Arabského poloostrova až do dnešní palestinské Gazy u Středozemního moře. Zároveň byli i obávanými piráty v Rudém moři a jejich loupeživé bandy přepadaly jiné obchodníky na pouštních stezkách. Uměli také skvěle hospodařit s vodou. Kromě vodovodů vybudovali i obrovské cisterny, které zachytávaly vodu v období silných dešťů či lokálních záplav a zároveň sloužily jako zásobárny vody v dlouhých suchých obdobích. Přestože pozůstatky několika nabatejských měst nalezneme například i v Izraeli, je podle historiků nejpravděpodobnější, že kmen přišel do oblasti Petry z území dnešní Saúdské Arábie.
Západní svět objevil Petru až v 19. století
Nabatejské město bylo začátkem 2. století včleněno do Římské říše, pod jejíž nadvládou dále prosperovalo. Z pramenů se též dovídáme, že Petra ve 12. století náležela krátce i křižákům, kteří v její blízkosti postavili hrad al-Wu’ayra. Tím kusé informace o středověké historii města končí a Petra zůstává na celá staletí tajemstvím místních beduínských kmenů. Západní svět se o ní dovídá až po roce 1812, kdy město navštívil švýcarský orientalista Johann Ludwig Burckhardt. Při svých cestách zaslechl příběhy o mrtvém městě, v němž by se měl nacházet hrob proroka Aarona. Díky znalosti arabštiny, muslimských tradic a za pomoci převleku za arabského cestovatele se mu podařilo získat důvěru místního průvodce, který ho do Petry zavedl. Díky zvědavosti, zarputilosti a odvaze švýcarského dobrodruha se tak světu odkryla jedinečná starověká památka světového významu.
Nejvýznamnější hrobkou je Pokladnice
Nejžádanějším a také nejlépe dostupným turistickým lákadlem je Pokladnice (Al-Khazneh). Název získala od Beduínů, kteří věřili, že se uvnitř nacházejí poklady. Historici se přiklání k tomu, že jde pravděpodobně o hrobku nabatejského krále Areta IV. žijícího na přelomu našeho letopočtu. Čtyřicet metrů vysoká stavba je jednou z nejlépe propracovaných a dochovaných hrobek v celém areálu Petry, detailně zobrazuje bohy a mytologické postavy. Už samotný příchod k ní ve směru od hlavního vchodu působí záhadně až mysteriózně, návštěvníci prochází úzkou soutěskou zvanou Sík, když tu se před nimi zničehonic objeví útulné prostranství s ohromující stavbou.
Není náhodou, že tato lokace zaujala mnohé filmové štáby, které využily zdejší prostředí k natáčení svých snímků. Tím nejznámějším je bezesporu americký velkofilm Indiana Jones a Poslední křížová výprava z roku 1989. Pokladnice byla místem, kde byl uschován Svatý grál a na prostranství před ní sváděly boj o přežití takové hollywoodské hvězdy jako Harrison Ford nebo Sean Connery.
Na Petru si vyčleňte minimálně jeden den
Areál Petry je velmi rozlehlý, ve skalním městě byste mohli klidně strávit i několik dní. My jsme si vyčlenili na poznání tohoto fascinujícího komplexu pouze den a rozhodně jsme neviděli všechno. Hlavní stezka skalním městem vede směrem dolů od návštěvnického centra přes soutěsku Sík až k Pokladnici. Od ní se prochází Fasádní ulicí kolem zhruba čtyřiceti královských hrobek až k římskému divadlu pro sedm tisíc diváků. Na Fasádní ulici navazuje Kolonádní ulice, jež byla centrem starověkého města. Na jejím konci se nalézá torzo impozantního nabatejského chrámu známé místně jako Qasr Al Bint, které je jednou z mála samostatně stojících staveb v Petře.
Kousek od chrámu jsou dvě restaurace, kde můžete načerpat síly i řádně provětrat peněženku. Ceny jsou přemrštěné, což ale zkušeného cestovatele nepřekvapí a zásobí se předem. U restaurace Basin začíná strmé schodiště vzhůru ke Chrámu al-Deir, který je po Pokladnici druhou nejnavštěvovanější památkou Petry. Počítejte s tím, že výstup po schodech zabere asi čtyřicet minut, ale výsledek vaší snahy bude oceněn pohledem na fascinující stavbu s nejvyšší fasádou na území Petry. Většina turistů se vrací stejnou nebo mírně upravenou cestou zpět. Jestliže zvolíte tuto doporučenou zpáteční trasu, počítejte s tím, že ujdete minimálně dvanáct kilometrů.
Alternativní cestou nahlédnete do života beduínských rodin
Neradi se vracíme stejnou cestou, a proto jsme využili nabídku místního taxikáře, který nás po krátkém smlouvání o ceně odvezl na parkoviště u Malé Petry (Little Petra parking). Cestou jsme projížděli beduínskou vesnicí Al-Baydha, což byl opravdu netradiční zážitek. Ulicemi se místo aut proháněli chlapci na oslech, u některých domů byli ustájeni velbloudi. Příjemně nás překvapilo, jak si Beduíni dokázali uchovat svůj tradiční způsob života i v dnešním globalizovaném světě. Řidič nás zanechal na parkovišti, odkud jsme se vydali na asi šestikilometrovou stezku až ke Chrámu al-Deir. Bonusem zvolené cesty byla možnost nahlédnout do života beduínských pastevců, sledovat zblízka jejich stany, stáda i nedávno opuštěná jeskynní obydlí sloužící dnes jako stáje pro dobytek. Zároveň nám cesta nabídla i několik dechberoucích vyhlídek na podmanivou krajinu Šarských hor.
Jordan Pass musíte zakoupit ještě před odletem do Jordánska
Jestliže zůstanete v Jordánsku alespoň tři noci a zároveň máte ve svém itineráři návštěvu Petry, rozhodně si zakupte Jordan Pass. Stojí 70 JOD (jordánských dinárů) a jeho součástí je volný vstup do čtyřiceti památek v Jordánsku včetně Petry, pouštní oblasti Wadi Rum nebo antického Džaraše. Po příletu do země je navíc všem majitelům pasu odpuštěn vízový poplatek ve výši 40 JOD. Jen upozorním, že za jednodenní návštěvu Petry zaplatíte 50 JOD, takže nákup se skutečně vyplatí. Pokud plánujete v Petře strávit dva dny, lze zakoupit i Jordan pas za 75 JOD. Jordan Pass je ale nutno zakoupit online ještě před odletem, tak na to nezapomeňte.
Jordánsko Petra a v zimě? No jasně!
Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. V duchu tohoto moudra je dobré si do zimního Jordánska přibalit lehkou nepromokavou bundu a voděodolnou obuv. V polopouštní Petře vás celodenní lijáky skoro jistě nepřekvapí, i v nejdeštivějším měsíci lednu naprší jen osm milimetrů srážek. V severní části země a v okolí hlavního města jsou ale přeháňky častější, dlouhodobé lednové statistiky přisuzují Ammánu srážky okolo padesáti milimetrů. Zimní teploty jsou velmi příjemné, během dne se pohybují mezi deseti a patnácti stupni. Při naší návštěvě v polovině února jsme Petrou procházeli jen v mikinách, které jsme kolem poledne vyměnili za trika s krátkým rukávem. Nespornými výhodami zimní návštěvy Jordánska jsou nízké ceny letenek, široká nabídka ubytování a možnost vychutnat si krásy pouštního království v komorní atmosféře téměř bez turistů.
Bezpečná země při respektování pravidel
Jordánsko je jednou z nejstabilnějších a nejbezpečnějších zemí v oblasti Blízkého východu. Nejsou zde žádná ohniska nepokojů, desetiletí dlouhé spory a války s Izraelem ukončil podpis mírové smlouvy v roce 1994 za účasti amerického prezidenta Billa Clintona. Jordánsko si turistů považuje, neboť cestovní ruch přináší do státní pokladny nemalé příjmy. I policisté jsou k turistům přátelští, jejich hlídky jsou na silnicích skutečně vidět, a pokud zjistí, že jedete v autě z půjčovny, tak vás jen pozdraví a nekontrolují. I kriminalita je v zemi velmi nízká.
Na druhou stranu ale existují pravidla, která je nutno respektovat. Podobně jako v jiných muslimských zemích by se návštěvnice neměly oblékat vyzývavě, zakryté vlasy mít ale nemusí. Ženy cestující samostatně by měly být opatrné hlavně ve venkovských oblastech, kde mohou být vystaveny pokřikům či obtěžování ze strany mužů. Zároveň by se návštěvníci neměli pohybovat v tříkilometrovém pásu od syrských hranic, které některé cestovní pojišťovny pokládají za rizikovou oblast a neuhradí zde svým klientům případné škody. Naštěstí jsou všechna zajímavá místa v Jordánsku v západní části země a turisté si jejich návštěvu mohou vychutnat v klidu a bez obav.
