Ve svém putování po Francii jsme dorazili až do nejzápadnějšího bodu naší cesty – do oblasti Bretaně. Předešlého dne jsme již navštívili úžasný klášter Mont Saint Michel a za války zcela zničené a poté opět nově postavené město Saint Malo či nedaleký skalnatý útes Cap Fréhel. Nyní pokračujeme za slunečného dne dále na západ do města Morlaix.
Morlaix
Toto město se vyznačuje zejména obrovským železničním viaduktem z roku 1863 tyčícím se nad samotným centrem města. Nedaleko hlavního náměstí se nám podařilo přímo u malého přístavu zaparkovat zcela zdarma. Viadukt jsme měli přímo na dohled, tak jsme se k němu hned vypravili.
Prohlídka města netrvala dlouho a tak jsme se za necelou hodinu vydali opět dále.
Tentokrát jsme zamířili bretaňským výběžkem přímo na jih středem samotné Bretaně mimo dálniční síť. Poznali jsme tak typické bretaňské kamenné domky, ale i podmanivou přírodu. Za slunečného počasí jsme za necelou hodinku dorazili do města Quimper.
Quimper
Opět se nám podařilo zaparkovat zdarma nedaleko centra města, značky na parkoviště označené jako GRATUIT nás na něj přímo navedly.
Vyrazili jsme do centra nejstaršího města Bretaně. Král Gradlon založil Quimper poté, co povodeň zaplavila jeho město Ys. Město je kulturním centrem Bretaně proslulé svým hrnčířským zbožím. Quimperem protéká řeka, kterou překlenuje řada pěších mostků.
Bretonci jsou v této části země hrdí na svůj jazyk, takže zajímavostí je jediná škola, která učí pouze bretonštinu. Quimper ožívá v srpnu, kdy se zde koná tradiční festival „Festival de Cornouaille“. 
Pokud do Quimperu přijíždíte osobním autem, můžete v centru města na několika parkovištích poblíž náměstí parkovat zdarma. Pokud však máte obytný vůz, je situace jiná. V tomto případě budete totiž nuceni zanechat vozidlo dále od centra města.
Tomuto nádhernému starobylému městu dominuje ohromná gotická katedrála Saint-Corentin ze 13. století s chrámovou lodí umístěnou neobvykle šikmo od kůru. Katedrála se pyšní překrásným růžovým stropem se žlutými žebry.
Okolo náměstí se nachází celá řada zajímavých domků s obchůdky. Při cestě z náměstí do kopce zpět k parkovišti jsme ještě navštívili malou botanickou zahradu, kde nechyběly palmy ani banánovníky.
Za návštěvu ještě stojí Muzeum výtvarného umění, které je kousek od katedrály, ale vzhledem k pokročilé době jsme návštěvu muzea oželeli.
Krátce po osmnácté hodině jsme již byli v autě a studovali v autoatlasu cestu do kempu.
Východ a západ slunce je oproti našim středoevropským zvyklostem zhruba o hodinu posunut a stmívat se tu tudíž začíná na počátku června až po dvaadvacáté hodině. Proto jsme měli dostatek času na vyhledání toho nejvhodnějšího autokempu. Jelikož bude další naší zastávkou oblast okolo obce Carnac, vydali jsme se po neplacené dálnici na východ a u města Auray jsme pokračovali směrem k pobřeží k městečku Carnac. Na jejím okraji jsme uprostřed lesa narazili na autokemp Moulin de Kermaux, který je krásně udržovaný. Všude jsou totiž krásné živé ploty, stříhané keře, jako v nějaké botanické zahradě. Za jednu noc jsme zde zaplatili 14,9 €, postavili jsme stan, uvařili něco k jídlu a šli spát.
Ráno jsme kemp opustili po deváté hodině. Naše cesta však netrvala dlouho. Asi po dvou kilometrech jsme přibrzdili u jedné přírodní zajímavosti.
Carnac – Menhiry
Menhiry, které se nacházejí především v okolí obce Carnac, jsou tisíce kamenných mohyl a chodbových hrobů vytesaných z tvrdé žuly a uspořádaných do různých seskupení tajemnou neolitickou civilizací. 
Jak a nebo proč, se s určitostí dodnes neví. Z těchto všech staveb jsou pak vytvořeny nejúžasnější kamenné kruhy a řady v Carnacu. Vzhledem k tomu, že kameny byly pravděpodobně postaveny už v době 5 000 let před naším letopočtem, jsou mnohé z nich starší než proslulý Stonehenge a v dnešní době jsou považovány za nejvýznamnější prehistorické naleziště v Evropě. Některé z těchto kamenných řad mohly být původně až 4 kilometry dlouhé a sestávaly z tisíce menhirů. Stavba takovéhoto rozsahu musela být pro civilizaci, která ji budovala, zcela nepochybně nesmírně důležitá. Archeologové všeobecně upřednostňují teorii, že tyto stavby tvořily jakousi astronomickou observatoř.
Přímo poblíž Carnacu je jakési informační centrum pro celou oblast, které je současně i muzeem, kde návštěvníci získají informaci o celé oblasti, je zde možné zakoupit také některé suvenýry.
Samotná pole plná menhirů jsou dnes oplocena, jelikož v minulosti docházelo k rozkrádání kamenů. Kamenů bývalo v minulosti dokonce 15 tisíc, dnes je jich okolo deseti tisíc.
Po více jak hodině odjíždíme přímo do městečka Carnac, kde bylo naším cílem místo zvané Tumulus Saint-Michel, neuvěřitelně staré pohřebiště založené asi 4 tisíce let před naším letopočtem. Na vršku u malé kapličky s výhledem na moře je orientační tabule s popisem celého okolí.
Krátce před polednem již opouštíme oblast Carnacu a také Bretaně a míříme k dálnici a dále pak směrem na východ. Pokračujeme přes Nantes, Angers a Tours k údolí řeky Loiry, kde máme v úmyslu navštívit některé z několika desítek zámků. Které se v údolí řeky Loiry nacházejí. Ale o tom až zase příště…