Archivy

  • Home
  • Plzeňský kraj
  • Šumava – putování s paní Marií Malou po zaniklých obcích Křemelné
Marie Malá

Výlet za poznáním s rodačkou a spisovatelkou Marií Malou do zaniklých osad na úbočí hory Křemelné je skvělým zážitkem. Výklad a zážitky paní Marie Malé obohacují celou vycházku, tedy spíše tuto malou túru. Tato putování se konají každým rokem jen v několika málo termínech o prázdninách. Akci pořádá IS Rokyta a doprovod provádí ještě někdo ze strážců parku, který slouží zároveň i jako zdravotník. Sraz účastníků bývá tradičně naplánován na autobusovou zastávku Svojše rozcestí /Myší domky/ kde je jen několik parkovacích míst. My jsme proto auto ponechali na počátku obce Rejštejn, kde je parkoviště. Odtud jsme přišli na zastávku do centra obce Rejštejn, kde nám za chvíli dorazil linkový autobus ze Sušice mířící na sraz. V autobuse se k nám ihned hlásila nějaká paní, no byla to přímo paní Malá, která již řadu let bydlí právě v Sušici. Na sraz jsme tak dorazili s ní a vyčkali na ostatní zájemce o putování po zaniklých obcích.

Putování

Celé putování je velice zajímavé a paní Malá upozorňuje i na sebemenší detaily, které si pamatuje ze svého dětství. Pozorovat tak můžeme i přírodu, která za několik desetiletí pohltila pozůstatky stavení a stopy lidské činnosti.
Jak říká paní Marie Malá, je to trasa cestou necestou. V průběhu našeho putování začalo pršet a tak byl celý výlet o něco zajímavější, zvlášť když si vezmete první den nové boty co mají větrání podrážkami a jsou naprosto nevhodné do mokra a bláta. Zajímavostí celého putování také bylo, že jsme v oblasti zaniklých obcí náhodně potkali turistu kterému bylo 88 let.

Paní Marie Malá

Narodila se 18. března 1939 na Předních Paštích tedy v jedné z dnes již zaniklých osad, kam dnes vodí turisty. Otec ještě před jejím narozením odešel na vojnu a na Šumavu se už nikdy nevrátil. Krátce se s ním setkala až v dospělosti. Ve válce umřeli oba Mariini strýcové. Toto neštěstí postihlo snad každou chalupu v kraji. Marie vyrůstala s maminkou a jejími rodiči. Všichni pracovali především u sedláků na okolních statcích. Na jaře 1943 se rodina přestěhovala k zámožnému sedlákovi do Svojší na protějším kopci, kde maminka našla nového muže a spolu přivedli na svět sedm dalších dětí. V roce 1947 se přestěhovali do statku v nedalekém Jelenově. Marie byla svědkem válečného utrpení, když na vlastní oči viděla pochod smrti – židovské ženy, které nocovaly na Svojších v hasičské zbrojnici nebo zbědované válečné zajatce procházející vesnicí. Především však byla svědkem poválečného odsunu německého obyvatelstva, s ním spojených dramatických událostí a pohnutých osudů starých šumavských rodin, příchodu nových osídlenců z východu a totální devastace regionu včetně kompletní likvidace celých vesnic. Její rodina byla šťastnou náhodou odsunu ušetřena a Marie tak na Šumavě prožila velmi tvrdé, ale šťastné dětství a mládí. Nyní žije v Sušici a o svých vzpomínkách a událostech píše zajímavé knihy.
Bibliografie: Šumava – putování časem (2009), Šumava – putování za krajinou a lidmi (2010), Šumava – vyprávění z Hoidlí (2011),

Leave Comment

Back to top