Svaté město, Město tří náboženství, Perla Blízkého východu či Město Davidovo. To jsou jen některé z přezdívek města, jehož dějiny jsou neuvěřitelně komplikované a plné zvratů. Jeruzalém byl svědkem četných obléhání, válek, krveprolití a změn vládců. Dodnes vzbuzuje silné emoce, vášně, politické napětí i náboženskou nenávist. Po návštěvě Jeruzaléma pochopíte, proč všichni o tohle město tak usilovali a odmítali se ho vzdát.
Město všech tří západních náboženství
Judaismus, křesťanství, islám. Západní náboženství mají mnoho společných znaků. Věří v jednoho Boha, v posmrtný život i soudný den, uznávají proroky jako Boží posly. Ale hlavně vnímají Jeruzalém jako své posvátné město. Pro vyznavače judaismu je Jeruzalém nejposvátnějším městem, neboť zde stával První i Druhý židovský chrám, z něhož se zázrakem dochovala Západní zeď. Pro křesťany je rovněž nejposvátnější, neboť zde Ježíš Kristus kázal, byl ukřižován a následně vstal z mrtvých. Pro islám je Jeruzalém třetím nejsvětějším městem po Mekce a Medíně a muslimové věří, že z Chrámové hory Mohamed vystoupal na nebesa. Ve světle těchto faktů není až tak překvapivé, proč všechna tři náboženství po Jeruzalému tak toužila. Křesťané svou nadvládu ztratili již ve středověku a jsou spokojeni s tím, že mají přístup ke svým posvátným místům. Naopak vztahy mezi Židy a muslimy se vyhrotily po vzniku Izraele v květnu 1948 a zůstávají napjaté dodnes.
Západní a Východní Jeruzalém jsou dva jiné světy
Většina židovského obyvatelstva (asi 350 tis.) žije v západním Jeruzalémě, který se stal izraelským územím ihned po vyhlášení Izraele. Většina palestinského obyvatelstva (rovněž asi 350 tis.) žije pro změnu ve východním Jeruzalémě. Na konci šestidenní války v roce 1967 Izrael východní Jeruzalém anektoval a dodnes ho považuje za součást svého území. S tím ale Palestinci ani OSN nesouhlasí a mluví o protiprávní okupaci. Během posledních desetiletí se navíc do palestinské části přestěhovaly desetitisíce židovských obyvatel, dnes jich tam žije skoro 220 tisíc. Hranici mezi západním a východním Jeruzalémem nepoznáte, mezi oběma částmi se neprochází žádnými kontrolními body. Prostě jen stačí přejít ulici a jste v úplně jiném světě. Cestovatelům se určitě bude hodit informace, že ubytování, potraviny i služby jsou ve východním Jeruzalémě výrazně levnější.
Jeruzalémské Staré město a jeho „status quo“
Staré město leží ve východním Jeruzalémě, od západní části ho dělí jen široká silnice. Právě do něj směřuje většina návštěvníků a poutníků, právě zde jsou ukryty největší poklady všech tří náboženství. Po okupaci východního Jeruzaléma Izraelem byla uzavřena dohoda „status quo“, která reguluje přístup k posvátným místům a snaží se na nich udržet klid. Tím nejvíce problematickým místem je Chrámová hora, kterou spravuje islámská nadace Waqf řízená z Jordánska. Dodržet pravidla na Chrámové hoře je nadlidský úkol. Podle dohody se zde mohou modlit výhradně muslimové, Židé a křesťané ji mohou pouze navštívit. Někteří židovští aktivisté ale dohodu úmyslně porušují a modlí se zde. Palestinští aktivisté pro změnu provokují židovské věřící u Západní zdi, když na ně hází kameny z Chrámové hory. Nejkritičtějšími dny bývají pátky, kdy se muslimové schází k pravidelným ranním modlitbám a židovské obyvatelstvo se připravuje na Šabat. Pravidelné incidenty ale zatím naštěstí nevedly k takové eskalaci násilí, které by prolomila již tak křehkou dohodu „status quo“.
Staré město je rozděleno do čtyř čtvrtí
Staré Město poznáte velmi snadno, neboť je celé obklopené mohutnými starobylými hradbami. Jeho rozloha je přibližně 1 km2a lze se do něj dostat pouze některou ze sedmi funkčních vstupních bran. Je rozděleno do čtyř čtvrtí: muslimské, křesťanské, arménské a židovské. Každá ze čtvrtí má svůj vlastní jedinečný ráz i historii.
Největší a nejlidnatější je muslimská čtvrť
Do muslimské čtvrti lze přímo vstoupit třemi branami, z nichž tou nejvíce impozantní je Damašská brána na severní straně hradeb. V prostoru před branou dochází velmi často ke střetu mezi palestinskými demonstranty a izraelskými bezpečnostními silami. Sami jsme si všimli velké koncentrace izraelských vojáků, obrněných vozidel a příslušníků jízdní policie. Jeden den jsme zde zahlédli i kázání jednoho z imámů směrem k palestinské mládeži. Za Damašskou bránou začíná ten pravý orient, na ulicích vládne čirý ruch, labyrint úzkých uliček tradičního súku se zdá nekonečný. Ve vzduchu je cítit vůně koření, všude se smlouvá a vesele diskutuje. Žádná jiná část Starého města není tak živá a plná lidí. Největším turistickým lákadlem je zcela jistě Chrámová hora, do níž ale z muslimské čtvrti mohou jedenácti vchody vstoupit pouze muslimové. Všichni ostatní musí využít Maghrebskou bránu, do níž se vstupuje dřevěnou lávkou umístěnou kousek od Západní zdi. Na Chrámové hoře stojí nádherná osmiboká svatyně Skalní dóm se zlatou kopulí a mešita Al-Aksá. I vstup do těchto památek je nemuslimům zapovězen. Čtvrtí rovněž prochází část Křížové cesty Via Dolorosa, kterou využívají křesťanští poutníci. Trasa začíná u Lví brány, vede severní stranou Chrámové hory a končí v křesťanské čtvrti uvnitř Chrámu Božího hrobu. Muslimům procházející křesťané očividně nevadí, ve svých obchůdcích běžně prodávají i křesťanské artefakty.
Židovská čtvrť se Západní Zdí
Hlavním vstupním místem do židovské čtvrti je Siónská brána. Hnojná brána je zase vhodná pro ty, kteří hledají nejkratší cestu k Západní zdi. Západní zeď (též Zeď nářků) je jediným pozůstatkem Druhého židovského chrámu, jenž stál do roku 70 n.l. na Chrámové hoře, než byl zbořen římskými vojsky po nevydařeném židovském povstání. Prostor před Zdí je největší synagogou na světě, Zeď sama je nejposvátnějším místem judaismu. Vstup k Západní zdi je otevřen nepřetržitě, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Muži a ženy se zde modlí odděleně, každé pohlaví má svou vlastní sekci. Muži by měli mít pokrývku hlavy, turisté si mohou zapůjčit jarmulku. Focení je povoleno, o Šabatu se ale nedoporučuje. Panují zde přísná bezpečnostní opatření, je třeba projít bezpečnostními rámy. Pohybují se zde vojáci i ozbrojenci v civilu. Před jedním vchodem jsme zaznamenali menší střet mezi izraelskými vojáky a palestinskou mládeží. Velmi zajímavým místem židovské čtvrti je starověká římská ulice Cardo, jež odkrývá zajímavá místa z historie Jeruzaléma a která dnes slouží jako obchodní centrum. Určitě nevynechte návštěvu synagogy Churva, která je symbolem židovské odolnosti a nezlomnosti. Její název v překladu znamená „zřícenina“, neboť byla dvakrát v minulosti zničena a znovu postavena. Nově byla otevřena v roce 2010. Před synagogou je umístěna velká moderní menora (sedmiramenný svícen), která má připomínat menoru stávající na Chrámové hoře. Naším osobním tipem, který doporučujeme k návštěvě, je Tunel Západní zdi. Prohlídka Tunelu je výletem do historie Jeruzaléma, v podzemních chodbách budete moci obdivovat mohutné kamenné bloky základů Zdi, kamenné oblouky nebo prostorné cisterny na vodu. Vstup stojí v přepočtu asi 230 Kč pro dospělého a prohlídka trvá hodinu.
Křesťanská čtvrť je cílem poutníků již od raného středověku
Návštěvníci vstupují do křesťanské čtvrti buď Jaffskou branou na západní straně Starého města, popřípadě Novou branou postavenou Osmany teprve v roce 1889. Poutníci a většina turistů míří k Chrámu Božího hrobu, aby si zde připomněli klíčové události křesťanské víry. Kostel na tomto místě stál už ve 4. století, nicméně dnešní budova Chrámu pochází z křižáckého období. Tento rozsáhlý komplex se skládá z několika významných částí. Hned za hlavním vstupem uvidíte Kámen pomazání z růžového vápence. S velkou pravděpodobností zde zastihnete modlící se poutníky, mnozí se kamene dotýkají a líbají ho. Uprostřed komplexu se nachází dvoupodlažní Kaple Božího hrobu (Edikula), kde bylo Ježíšovo tělo uloženo po ukřižování. Pokud nepřijdete brzy ráno či pozdě večer, budete si muset před kaplí vystát frontu. Nejvyšším bodem uvnitř chrámu je Golgota, tedy místo, kde byl Ježíš Kristus ukřižován. Golgota je dnes překryta mramorem, ale pod oltářem je otvor, kterým lze vidět původní skálu Golgoty. Krásným a tichým duchovním místem je podzemní Kaple sv. Heleny. Ta je pojmenována po svaté Heleně, matce římského císaře Konstantina Velikého. Helena údajně na tomto místě našla kříž, na němž byl Ježíš ukřižován a nechala na tomto místě vystavět první kostel. Chrám je otevřen od pěti do jednadvaceti hodin. Je zajímavé, že jeho odemykání a zamykání mají již od 7. století na starosti dvě muslimské rodiny. Tento nestandardní zvyk zavedl tehdejší muslimský vládce proto, že se rozhádané křesťanské církve nebyly schopny mezi sebou na tomto privilegiu domluvit.
Arménská čtvrť s velmi starou komunitou
Do arménské čtvrti se vchází stejně jako do té křesťanské Jaffskou branou. Možná někoho napadne, proč mají Arméni svou vlastní čtvrť. Je to dáno tím, že Arméni se jako první křesťané vůbec začali usazovat v Jeruzalémě již ve 4. století a za tu dobu si zde vybudovali svoji vlastní silnou a soudržnou komunitu se svými tradicemi a zvyky. Zároveň mají svou vlastní apoštolskou církev, která se liší od řecké pravoslavné i naší římskokatolické církve. V prázdných uličkách téhle čtvrti rozhodně nečekejte, že si s vámi někdo popovídá, na rozdíl od běžných Arménů je místní komunita velmi uzavřená. Do velmi krásného Kostela sv. Jakuba umožňuje arménská církev vstup pouze na ranní modlitbu v 6.30 nebo na nešpory v 15.00. My jsme se zúčastnili odpoledních nešpor, které měly díky krásnému mužskému chorálu opravdu magickou atmosféru.
Jeruzalém lze navštívit i v současné době
Klid v Jeruzalémě nebyl nikdy a pravděpodobně nikdy nebude. Občas zde dochází k nepokojům, demonstracím, potyčkám. Všudypřítomní vojáci ale velmi rychle na vzniklé situace reagují a jejich přítomnost v nás vyvolávala pocit bezpečí. Na rozdíl od Gazy se zde neválčí, nelétají sem rakety Hizballáhu jako u severní hranice s Libanonem. Jeruzalém mají všechny strany za posvátný a nedotknutelný. Turistický ruch se po 7. říjnu 2023 pomalu vzpamatovává, letecké společnosti do Tel Avivu již normálně létají, některé pojišťovny již opět nabízejí do Izraele cestovní pojištění. Doprava do Svatého města je opravdu snadná. Přímo z letiště jede do Jeruzaléma každou půl hodinu rychlovlak, cesta trvá 25 minut a vyjde asi na 120 Kč. Mějte ale na paměti, že veřejné vlaky ani autobusy nejezdí o Šabatu, tedy od pátečního do sobotního západu slunce. Během Šabatu nasedněte před letištěm do sdílených taxíků (tzv. Sherutů), cesta těmito minibusy stojí asi 300 Kč. Taxík o Šabatu nepoužívejte, zaplatili byste minimálně 2500 Kč.
