Zeď nářků je po Chrámové hoře nejposvátnějším místem židovského víry a izraelského národa. Stojí ve svatém městě už dva tisíce let a denně k ní proudí davy Izraelců odříkat své zpěvy, nářky, modlitby či přání určená Hospodinovi. Je pro Izraelce připomínkou slavných i truchlivých časů židovského národa, zároveň je i symbolem novodobého státu a nezlomné naděje v lepší budoucnost. Zeď je se svým přilehlým náměstím výjimečným spirituálním místem, které jako magnet přitahuje návštěvníky z celého světa.
Pohnutý osud židovských svatyň na Chrámové hoře
Na místě dnešní Chrámové hory stály v minulosti dvě kolosální židovské svatyně, které bohužel postihl podobný osud. První chrám, který nechal podle bible vystavět král Šalomoun, byl zbořen v 6. století před naším letopočtem Babylóňany. Ten druhý, Herodův, byl strhnut a vypálen Římany v roce 70. Zničení Druhého chrámu znamenalo pro Židy katastrofu, stovky tisíc jich zemřely při obraně Jeruzaléma, další tisíce byly prodány do otroctví. Navíc jim římský císař zakázal vstup do postupně obnovovaného města. Z Druhého chrámu se nějakým zázrakem dochovala část jeho západní stěny, proto ji Izraelci nazývají jako Západní zeď, ale vžil se pro ni i název Kotel. Mimochodem, český výraz Zeď nářků je vžitým, ale nepřesným pojmenováním tohoto místa. Je převzat od Arabů, kteří místu dali název podle Židů chodících ke zdi oplakávat svůj zbořený chrám.
Synagoga pod širým nebem
Západní zeď se dostala pod plnou izraelskou správu teprve po vyhrané Šestidenní válce v roce 1967, v níž drtivě porazila všechny své arabské sousedy. Doslova ikonickou se stala fotografie tří dvacetiletých izraelských výsadkářů, kterým se podařilo během operace probojovat až ke Zdi a v němém úžasu sledují tohle jedinečné místo, o němž slyšeli jen z vyprávění. Protože byl prostor před zdí velmi stísněný, rozhodl Izrael okamžitě o drakonickém opatření a nechal zbourat 135 domů v tehdejší marocké čtvrti. Vedle Západní zdi tak vzniklo prostorné náměstí známé jako Western Wall Plaza, které je celé považováno za ortodoxní synagogu. O místo pečuje Nadace Západní zdi v čele s rabínem, která dbá o to, aby všechny modlitby byly v souladu s židovskými pravidly.
Diskriminační přístup směrem k ženám
V současné době je prostor před zdí rozdělen vysokým plotem na větší mužskou a menší ženskou část. Ženy se sice mohou před zdí modlit, ale musí tak činit pouze potichu a nesmí při tom používat modlitební atributy. Těmi jsou například modlitební šála (talit), kožené krabičky s biblickými pasážemi na pergamenu (tefilin) a pokrývka hlavy (kipa). S tímto pro některé „ponižujícím“ opatřením dlouhodobě nesouhlasí mnoho Izraelců doma i v zámoří. Z jejich popudu vznikl v roce 1988 spolek Ženy zdi, který za poslední desetiletí svedl několik právních bitev s izraelskou vládou. Ta v minulosti vymýšlela různá polovičatá řešení, ale ve finále vždy ustoupila ortodoxním stranám, které mají na dění v izraelské politice stále větší vliv.
Tunely pod Západní zdí
Západní zeď je opravdu působivým místem, ale její velikost objevíte teprve tehdy, když sestoupíte hluboko do podzemí k jejím tunelům. Většina téměř pět set metrů dlouhé zdi je totiž ukryta pod zemí, venkovní část, k níž míří většina turistů, má délku pouhých 60 metrů. Místy velmi úzké tunely jsou podepřeny mnoha oblouky a nachází se v nich schodiště, která spojovala starověké město s Chrámovou horou. Během více než hodinové prohlídky uvidí návštěvníci základy Chrámové hory, projdou kolem domů z druhého chrámového období a budou moci obdivovat několik starověkých cisteren nebo akvadukt. Tunely je možné navštívit každý den od neděle do čtvrtka, v pátek se tunely otvírají z důvodu blížícího se Šabatu jen dopoledne. Vstup s pokladnou je umístěn v severní části náměstí Západní zdi v těsné blízkosti mužské sekce. Z vlastní zkušenosti doporučuji, abyste si lístky během hlavní turistické sezóny zakoupili alespoň týden dopředu na webových stránkách Nadace Západní zdi (Western Wall Heritage Foundation).
Psaníčka ve zdi končí na Olivové hoře
Pozornému návštěvníkovi neujde, že v mezerách mezi velkými vápencovými kameny jsou umístěny papírky. Mnohým z věřících stačí odříkat 150 modliteb z Knihy žalmů, jiní smutní nad neblahým židovským osudem a někteří své modlitby či přání píší na papír a strkají je do spár mezi kameny. A protože žijeme ve 21. století a rádi věci řešíme online, je možné napsat svá přání i e-mailem třeba z Austrálie. Pracovníci nadace Západní zdi ve spolupráci s žáky náboženské školy přáníčka vytisknou a vloží je do puklin ve zdi. Zajímavé je, že psaníčka mohou vkládat a posílat lidé všech vyznání bez rozdílu. Dvakrát do roka probíhá čištění zdí, a to před jarním židovským svátkem Pesach a před začátkem nového židovského roku, který je pohyblivý a vychází většinou na září. A co se s přáníčky a modlitbami směřujícími k Bohu děje? Prostě jsou pod dohledem rabína Západní zdi pohřbeny na nedaleké Olivové hoře.
Bar Micva
Protože je místo před Západní zdí synagogou pod širým nebem, probíhají zde i některé náboženské obřady jako například Bar Micva. My jsme měli štěstí a stali jsme se svědky právě tohoto obřadu zasvěcení. Pro mladé třináctileté chlapce je tento rituál jedním z nejdůležitějších dní v životě. Z náboženského hlediska se stávají dospělými a plnoprávnými členy židovské komunity a jsou zavázáni plnit všechny náboženské povinnosti. Obřadu předchází několikaměsíční intenzivní studium, během něhož se chlapci kromě jiných povinností naučí přečíst text z Tóry předepsaným zpěvným způsobem. Po četbě Tóry děkuje otec chlapce Bohu za to, že už není odpovědný za činy svého syna. Následně si chlapec nasadí modlitební šálu talit a jsou mu připevněny modlitební řemínky tefilin, jenž spojují dvě kožené schránky s texty písma. Ty se používají při ranní modlitbě kromě Šabatu a svátků. První schránka se uváže na paži, což vyjadřuje ochotu sloužit svými činy Bohu, poté je obvázán prst na znamení zasnoubení Boha s Izraelem. Druhá schránka připevněná k čelu symbolizuje, že všechno své myšlení věnuje její nositel Bohu. Realita je ale taková, že po obřadu už si řemínky se schránkami muži běžně nenandávají, maximálně tak o svatbě. Samozřejmě to neplatí pro ortodoxní komunitu, pro které je nošení tefilinu denní rutinou. Z celého obřadu Bar Micva jsme měli velmi hezký dojem, šlo opravdu o velice netradiční slavnostní okamžik. Trochu nám ale bylo líto ženské části chlapcovy rodiny, která musela stát na židličkách v oddělené části a nakukovat přes plot.
Západní zeď a Chrámová hora jsou místem občasných incidentů a provokací
Nejposvátnějším místem je pro Židy Chrámová hora, kterou ale podle dohody spravuje jeruzalémská islámská nadace. Židé na ní mají sice umožněn přístup, modlit se tam ale nesmějí. Více než třináct století zde totiž stojí mešita al-Aksá, kterou na tomto místě postavili muslimové po ovládnutí města v polovině sedmého století. Islám navíc věří, že právě z těchto míst vstoupil Mohammed na nebesa a proto pokládá židovské modlitby na Chrámové hoře za znesvěcení místa. Muslimská správa nad horou, kde v hluboké minulosti stály obě židovské svatyně, je samozřejmě trnem v oku mnoha Izraelců. Jsou dodnes nazlobeni na své politiky, kteří po vítězné válce v roce 1967 podlehli tlaku západních mocností a vzdali se možnosti spravovat Chrámovou horu. Radikální křídla obou stran tak často vyvolávají provokace, jimiž dávají najevo svou frustraci. Palestinci tak v období ramadánu či po některých pátečních modlitbách házejí z Chrámové hory kameny na dole se modlící Židy, ortodoxní Židé se pro změnu i přes zákaz vydávají modlit na Chrámovou horu. Dá se zjednodušeně říci, že pokud se v Jeruzalémě něco semele, děje se to u Západní zdi, v blízkosti Chrámové hory nebo u Damašské brány. Většina incidentů naštěstí končí lehčími zraněními či zatýkáním a pořádek je velmi brzy obnoven. Turisté se ale nemusí ničeho obávat, neboť jsou v Jeruzalémě respektováni oběma stranami. A pokud se jako my připletete do strkanice mezi palestinskou mládeží a izraelskými vojáky, stačí odbočit do některé z mnoha bočních uliček a jít třeba obdivovat Chrám božího hrobu do výrazně poklidnější křesťanské části města.
