V dětství jsem si představoval Borneo jako ráj na Zemi. Všude neprostupné tropické lesy, obrovské populace divoké zvěře, domorodé kmeny, sem tam políčka zemědělců a infrastruktura v plenkách. Krásná a idylická představa, kterou jsem si chtěl zachovat. I proto jsem lehce zaváhal, zda Borneo zahrnout do našeho itineráře po jihovýchodní Asii. Zvědavost nakonec zvítězila. Viděli jsme moderní města, nekonečné palmové háje i tu úchvatnou tropickou džungli, kterou jsem si udržoval ve svých představách.
Kota Kinabalu – vstupní brána do malajského Sabahu
Kota Kinabalu je moderním a rychle rostoucím městem na západním pobřeží Sabahu. Žádné letiště na Borneu neodbaví více cestujících než to místní. Kromě pevninské části Malajsie sem létají i přímé spoje z Číny, Koreje, Singapuru a dalších asijských zemí. Své dnešní jméno získalo v roce 1967, předtím neslo název Jesselton. Protože bylo město během 2. světové války obsazeno Japonci, stalo se na jejím konci cílem bombardování spojenců a bylo téměř zničeno. Dnes je Kota Kinabalu nejen vstupním místem do Sabahu, ale i oblíbeným místem pro trávení aktivní i odpočinkové dovolené. Vyrostlo zde několik výškových hotelů a apartmánových domů, jejichž vybavení a služby dosahují západní úrovně.
Noční trhy v Kota Kinabalu
Pokud se vydáte do Kota Kinabalu, určitě si nenechte ujít místní noční trhy. Jejich návštěva patří k nejvíce autentickým zážitkům v tomto jinak moderním městě. Na rozdíl od centrálního tržiště zavírajícího před setměním se trhy rozjíždí okolo páté hodiny večerní a jsou otevřeny do pozdních nočních hodin. Největším a nejvyhlášenějším je Filipínský trh nabízející mořské plody, perlové šperky a suvenýry. V případě, že milujete ryby a mořské plody, tady si skutečně přijdete na své. Prostě si jen ukážete na svého ještě živého favorita a zanedlouho je vám naservírován způsobem, který si sami vyberete. Pokud jste již po večeři, nevadí. Dáte si druhou nebo se jen tak projdete po tržišti, z jehož improvizovaných kuchyní pod širým nebem se line vůně grilovaných mořských dobrot. Jestliže zatoužíte po krásných perlových špercích za rozumnou cenu, jste tu na správné adrese. Filipínci jsou známí vysokou kvalitou svých produktů, které nabízejí za velmi rozumné ceny. Navíc nikomu své perly nevnucují a poskytnou vám dostatek času na výběr toho vhodného šperku. My jsme si zakoupili hned tři.
Národní park Tunku Abdul Rahman
V blízkosti Kota Kinabalu leží souostroví pěti ostrůvků, které jsou ideálním cílem pro jednodenní výlety za objevováním, koupáním či odpočinkem. Rychlé lodě vyjíždí ze zdejšího přístavu Jesselton Point Waterfront od rána do pozdního odpoledne. Jen je potřeba se obrnit trpělivostí, v přístavu vládne slušný chaos. Působí zde totiž několik místních společností, každá odjíždí z trochu jiného místa a je třeba si hlídat svoji skupinu. Systém umožňuje zakoupit si návštěvu všech pěti ostrovů za jeden den, po našich zkušenostech s organizací bych doporučoval zvolit maximálně tři. My sami jsme zvolili jen půldenní výlet na druhý největší ostrov Manukan s velmi působivým příjezdovým molem. Pobyt na něm nám trochu kazili čínští a korejští turisté, kteří dokáží celé hodiny promrhat focením se na své instagramové účty. Takže místo pozorování nádherného moře vám ve výhledu stojí skupinky Asiatů, které jsou až neuvěřitelně vynalézavé ve vymýšlení těch nejrůznějších póz. Zajímavý byl i pohled na asijské maminky, které měli své malé děti připevněné na vodítku, zatímco sledovali své mobilní telefony. Vítaným únikem tak pro nás byla asi dva kilometry dlouhá procházka na nejjižnější a zároveň nejzápadnější místo ostrova. Příjemným zpestřením naší procházky bylo setkání s varanem malajským, neboť tahle dvoumetrová „ještěrka“ je opravdu nádherné stvoření. Cíl naší cesty je v mapě označen jako Manukan Island Sunset Point. Západy Slunce tu musí být opravdu krásné a zcela jistě bez turistů, neboť těm odjíždí poslední loď již v 17 hodin. Zájemcům o tento zážitek tak zbývají dvě možnosti. Buď si nasmlouvají soukromou loď zpět do města nebo mohou na ostrově přespat.
Řeka Kinabatangan – pravá džungle a divoká zvěř
Dolní tok řeky Kinabatangan je jedním z nejpopulárnějších míst v Sabahu pro pozorování divoké zvěře v přirozeném prostředí. Vlivem odlesňování a pěstování palmy olejné je bohužel také jedním z posledních útočišť vybraných druhů zvířat. Několik menších společností a rodin nabízí udržitelnou ekoturistiku v podobě výletů malých skupin podél říčních břehů. Výlety probíhají brzy ráno a za soumraku. Když budete mít štěstí jako my, uvidíte místní „velkou pětku“, kterou tvoří dvojzoborožec nosorožčí, orangutan bornejský, kahau nosatý, slon bornejský a krokodýl mořský. Ranní koupel slůněte na Kinabatanganu, které jsme byli náhodou přítomni, bude už navždy patřit k našim nejvýznamnějším cestovatelským zážitkům. Těchto kriticky ohrožených trpasličích slonů dnes žije na Borneu bohužel již méně než patnáct set. Kouzelné bylo i sledování rodinek orangutanů a kahau nosatých. Viděli jsme je i jinde na ostrově, ale tady, v hlubokých lesích Kinabatanganu, si žijí ve svém přirozeném prostředí. Alespoň prozatím.
Centra pro záchranu zvířat v Sepiloku
V oblasti Sepilok, nedaleko Sandakanu, se hned vedle sebe nachází dvě centra kriticky ohrožených druhů – Sepilok Orangutan Rehabilitation Centre a Bornean Sun Bear Conservation Centre. To první je jedním z nejdéle fungujících a nejznámějších zařízení pro záchranu orangutanů na světě. Pečují zde o osiřelé, zraněné nebo nezákonně držené orangutany, které připravují na návrat do volné přírody. V samém sousedství je i podobné centrum pro medvědy malajské, kteří byli týráni nebo zachráněni při nelegálním vývozu. Dost pravděpodobně v centru potkáte zakladatele centra, biologa doktora Wonga, který ochraně medvědů obětoval celý svůj život. Běžně se dává s návštěvníky do řeči a líčí jim příběhy, z nichž opravdu mrazí. Medvědi jsou často drženi v zoufalých podmínkách, kde jim bolestivě odebírají žluč jenom proto, aby si přišla na své tradiční čínská medicína. Přestože moderní medicína používá syntetickou alternativu žluče, ta tradiční čínská trvá na osvědčených postupech. Bohužel pro medvědy. Určitě si nenechte návštěvy obou center ujít. Jsou nejenom zajímavé, ale zaplacením vstupného přispějete na opravdu dobrou a smysluplnou věc.
Sandakan – brána do divočiny
Sandakan je po Kota Kinabalu druhým největším městem Sabahu. Mezi městy se dostanete pozemní cestou po právě rekonstruované silnici, nebo také několikrát denně letecky se společností Air Asia. Naše cestování autem bylo skutečně zdlouhavé, ve voze jsme navíc strávili téměř šest hodin. První část cesty je zajímavá a členitá, neboť vede okolo sopky Mount Kinabalu. V druhé polovině už nám dělaly společnost pouze palmové háje a černě kouřící továrny na zpracování oleje. Vzhledem k osobní zkušenosti každému doporučuji zvolit cestu vzduchem, cena letenek se pohybuje do tisícovky a za půl hodinky jste na místě. V samotném Sandakanu je také pár zajímavých míst k objevování, nás nejvíce zaujala obrovská budova centrální tržnice (Pasar Umum Sandakan) s nefalšovanou bornejskou atmosférou a také tradiční vesnice na kůlech (Buli Sim Sim) na břehu moře. Můžete se tam procházet po molech a nahlížet do života místních rybářů, jejichž úlovky můžete ochutnat v několika místních restauracích. My jsme měli tu smůlu, že jsme přijeli v době odlivu, takže naší pozornosti neunikly kromě tun plastů i stovky krys kmitajících nejen po mořském dně, ale i po kůlech a molech. Pohled na hlodavce v nás chuť na večeři neprobudil. Jen jsme tam stáli a v duchu děkovali Bohu za to, jak skvělé podmínky k životu máme u nás v Evropě.
Palmové háje zachránily místní před chudobou
Plantáže palmy olejné se rozprostírají na pětině území státu Sabah a tvoří téměř 90% veškeré zemědělské produkce. Zbytek tvoří kaučukovníky, rýže, kokosové palmy a tropické ovoce. Než počínání místní vlády i obyvatel odsoudíme, měli bychom si uvědomit, že pro tisíce rodin v odlehlých oblastech kolem Sandakanu znamenal přechod na palmu olejnou cestu z extrémní chudoby. Palma olejná zajišťuje celoroční příjem, místní si díky ní mohou stavět nové domy a posílat děti do lepších škol a na univerzity. Průvodce v Kinabatanganu nám říkal, že si zdejší lidé uvědomují nutnost ochraňovat tropické lesy, ale že také potřebují z něčeho žít. Sám věří v udržitelnost současného stavu a argumentuje tím, že vláda přijala zákon, podle něhož musí lesy zůstat minimálně na polovině území. Mrzí ho, že lidé v bohatých zemích počínání Malajců odsuzují. Nechápe ani kampaně, které vyzývají k bojkotu palmového oleje. Pokud se totiž výrazně sníží výkupní cena oleje, budou místní rodiny závislé jen na jedné plodině existenčně ohroženy. Subjektivně přiznávám, že pohled na nekonečné plantáže je poněkud skličující a raději bych místo nich viděl tropické lesy. Na druhou stranu je třeba respektovat i pohled lidí, jejichž kvalita života je přímo spojena s pěstováním palmy, která zdejší krajinu změnila k nepoznání.
Borneo je dobře dostupné
Vlivem husté letecké dopravy v jihovýchodní Asii není problém na Borneo vycestovat. Osobně doporučuji zakoupit si letenku do Kuala Lumpur a odtud pokračovat místními společnostmi. Z Kuala Lumpur létá do Kota Kinabalu třicet přímých spojů denně, do Sandakanu téměř deset. Pokud cestujete jen s příručním zavazadlem, zaplatíte za jednosměrnou letenku asi tisíc korun. Nejvíce letů nabízí nízkonákladový gigant AirAsia. My jsme si připlatili pětistovku a letěli obě cesty s Malaysia Airlines, která v ceně nabízí odbavené zavazadlo, výborné teplé jídlo, nápoje a více místa na nohy. Do Kuala Lumpur hledejte letenky nejen z Prahy, odkud bývají nejdražší, ale mrkněte na lety z Vídně nebo Mnichova. Úplně nejlevněji se ale do Kota Kinabalu můžete dostat se singapurskou nízkonákladovou společností Scoot z Vídně. Zpáteční letenku s jedním přestupem v lze běžně zakoupit i za méně než 15 tisíc korun. V ceně je zahrnuto jen příruční zavazadlo do 10 kg. Za odbavené zavazadlo, konkrétní místo v letadle a občerstvení je třeba si připlatit. Také je třeba počítat s menším místem na nohy, což může být na jedenáctihodinovém letu pro cestující s vyšší postavou problém, ale vydržet se to určitě dá. My jsme na Borneu během týdne potkali několik Čechů, tři rodiny si nenechaly ujít vyhlášené záchranné centrum orangutanů v Sepiloku a jedna sympatická dvojice se s námi účastnila ranní výpravy na řece Kinabatangan. Hezké to setkání více než deset tisíc kilometrů od domova!
Letos v létě se tam chystáme taky, díky za článek. Kota Kinabalu mi díky vám přestalo připadat jen jako bod na mapě :o). Noční trhy, vůně jídla, trochu chaosu v přístavu, to všechno k tomu asi patří, a co vlastně i hledáme. Řeka Kinabatangan a setkání se zvířaty muselo bejt bomba! Představa malého slůněte , aach, snad se nám hio také podaří potkat <3.
Moc si se mi líbí centrum v Sepiloku. Určitě jej zařadíme do plánu. Díky, že jste se podělil nejen o hezké fotky a tipy, ale i o svoje rozpaky a otázky. Pomáhá to dívat se na cestování trochu jinak, s větší pokorou. A já už teď cítím, že se tam pojedeme učit víc než jen obdivovat. Jen tak dál s blogem, už se těším až uvidím další článek.
Oksano, velice děkujeme za pozitivní komentář.
Hezký den,
děkuji za milý komentář. Pokud se v létě vydáváte na Borneo, upřímně vám závidím. Malajský Sabah je úžasným místem, kde se divoká příroda střetává s moderní civilizací. Pokud byste měla jakékoli dotazy, klidně mi napište.