Patří mezi sedm přírodních divů Portugalska a v překladu Sete Cidades znamená sedm měst. Jedná se o sopku, která je se svým okolím součástí přírodní rezervace. Nachází se na Azorském ostrově São Miguel. Vrchol sopky tvoří 5 kilometrů široká kaldera, která leží v nejzápadnější části ostrova. Uprostřed kaldery leží stejnojmenné městečko Sete Cidades.
Jezera Sete Cidades
V kaldeře se nacházejí jezera Lagoa Azul – Modré jezero a Lagoa Verde – Zelené jezero. Obě jezera dostávají zbarvením vody svým názvům. Kaldera se vytvořila přibližně před 22 000 lety, ale podle legendy vděčí za svůj vznik lásce princezny a chudého pastýře. Král zamilované dvojici nepřál a provdal svou dceru za prince ze sousedního království. Když se dva nešťastníci naposledy loučili, naplakal každý jedno z jezer.
Lagoa Azul – je větším jezerem, na jehož břehu leží městečko Sete Cidades, kde můžete využít i zdejší půjčovny loděk a paddleboardů. Zdejší nadmořská výška je pouze 261 m.n.m.
Lagoa Verde – zelené jezero obklopené bujnou vegetací nás lákalo více a jeden večer jsme strávili pokusem o zdolání okružní trasy kolem jezera. V jižní části jezera je stezka vedena již lesní pěšinou ve strmé kaldeiře. Tam jsme pokus i pro nedostatek času vzdali a vrátili se cestou zpět.
V kaldeiře můžete nalézt i dvě měnší jezera Lagoa de Santiago a Lagoa Rasa.
Turistika na kaldeiře
Prvotně jsme na Sete Cidades vyrazili pouze s nápadem, že musíme vidět vyhlídku Boca do Inferno, v překladu ústa pekla. Fotografie z vyhlídky totiž najdete v každé prezentaci Azorských ostrovů. Jedná se tím pádem o jedno z nejvyhledávanějších míst. Jelikož jsme zde měli krásné počasí, což vzhledem k proměnlivosti a vyšší nadmořské výšce nemusí být pravidlem, tak jsme si na Sete Cidades vyhradili celý den. Start jsme si zvolili od jezera Lagoa do Canário, kam jsme jeli hned po snídani, abychom chytli místo pro zaparkování, což bylo moudré rozhodnutí, jelikož míst k parkování bylo méně i vzhledem k zrovna probíhající rekonstrukci parkoviště.
K vyhlídce Boca do Inferno ležící v nadmořské výšce 750 m.n.m. to bylo odsud asi 1,2 km. Nejvíce si vážíme toho, že jsme na fotografiích neměli žádné davy turistů. Až jsme odcházeli tak se jich blížilo značné množství.
Na vyhlídce jsme si řekli, že ještě lepší výhled na celou kaldeiru bude z vrcholu Pico da Cruz. Ten leží ve výšce 845 m.n.m. Při výstupu jsme potkali ještě další český pár, který nám sdělil, že kdyby měli více času tak by obešli celou kaldeiru dokola. Naštěstí nejsou na trase cedulky se vzdálenostmi a tak se nám jejich nápad, vzhledem k viditelnosti celé vrcholové trasy, jevil jako skvělý. Mým odhadem absolvuje celý okruh dokola možná tak 0,1% návštěvníků, tedy spíše podobných bláznů. Není se co divit, celkem jsme ušli 33 779 kroků, něco přes 25 kilometrů. Byl to zážitek, pohybovat se po vrcholové pěšině v průměrné nadmořské výšce 550 m.n.m., jelikož se z každého úhlu nabízejí stále jiné pohledy nejen na kaldeiru, ale i na Atlantik. Znovu by mě asi už nikdo nepřesvědčil takové další Inferno absolvovat.
U neméně vyhlášené vyhlídky Miradouro da Vista do Rei (Králův výhled), pojmenované po králi D. Carlosovi a královně D. Amélii na oslavu jejich návštěvy ostrova v roce 1901 okruh ještě zdaleka nekončil. U této vyhlídky leží zchátraný Monte Palace Hotel. Od vyhlídky jsme ještě museli absolvovat část trasy k Lagoa do Canário po asfaltové silnici, což byla nejslabší část okruhu.
Monte Palace Hotel
Byl otevřen v roce 1989 jako luxusní pětihvězdičkový hotel a na počátku 90. let zkrachoval. Se svým úžasným výhledem na kaldeiru Sete Cidades, Atlantický oceán, svěžími zahradami a prostornými pokoji, včetně prezidentského apartmá byl údajně perfektní destinací. Jak jsem ale někde četl, tak zdejší vyhlídka je až 200 dnů v roce zahalena v oblacích a dešti. Tak si říkám jaké jsme měli štěstí, že bylo krásné azúro.
Nikde na turistických směrovkách, či prezentacích hotel neuvidíte. Sám jsem netušil kde ho hledat. Znal jsem jej pouze z fotografií a videoklipů návštěvníků. Navíc architekti měli za úkol, aby hotel zapadl do zdejší krajiny, což se jim povedlo znamenitě, protože ho zpozorujete velmi obtížně. Snad to nebylo způsobené mojí oční vadou… Do hotelu jsme se vlézt neodvážili, jelikož je v havarijním stavu a je tam zákaz vstupu. Někteří jedinci tam i přesto lezou, za vidinou atraktivních fotografií.
V dnešní době, kdy je i jiná dostupnost cestování by byl hotel určitě úspěšný.
Zajímavost
Na ostrově São Miguel se od roku 1965 pravidelně pořádá Rallye Azory (Rallye Açores), která je součástí evropského rallyového šampionátu i portugalského národního šampionátu. Tento závod je známý úzkými a technicky náročnými tratěmi. Po mnoho let jsem v televizních sestřizích obdivoval atraktivní záběry z vrtulníku, které zachycují závodní auta v okolí kaldery Sete Cidades. Byl pro mě výjimečný zážitek projít si tuto trať osobně a vidět ji zblízka.
Díky moc za parádní inspiraci! My jsme doma řešili klasické dilema, kam s rodinou na zimu, aby to nebylo klišé typu Alpy nebo Kanáry… a váš článek to rozsekl, Azory 🙂 Výprava kolem celé kaldery – klobouk dolů! Také zkusíme, jen nevím, jestli to s prckama půjde..
Jsem rád, že můj článek z dovolené někoho inspiroval k cestě na Azorské ostrovy. S malými dětmi obejít kalderu je podle mě nemožné, je to náročné. Pozor, v zimním období se na Azory z Prahy většinou létá s přestupem (Lisabon, Porto, případně jiné evropské huby), takže v praxi je nejkomfortnější dorazit přímým letem v sezóně od dubna do konce října.