Tak tohle snad nemůže být Polsko, říkám si ve chvíli, když vstupuji do historického centra. Zdi domů z kamenů a červených cihel, nádherně upravené a vyzdobené ulice a uvolněná přátelská atmosféra. Vše kolem působí tak nějak vznešeně a uspořádaně. Pomalu začínám chápat, proč Polsko po Gdaňsku tak vždycky toužilo a nelituji té dlouhé cesty sem. Za Gdaňskem bych jel i dál. Našeho sv. Vojtěcha tu zná každý
„Asi víš, že u Gdaňsku zahynul váš mučedník sv. Vojtěch“, říká mi Pawel po úvodním seznámení. Hrdě přitakám a v duchu jsem rád, že tuhle informaci neslyším poprvé od polských přátel. To by byla pěkná ostuda. Pawel je studentem ekonomie a spolu se svou přítelkyní Agátou, studentkou lingvistiky, mi poskytli gauč ve své malé garsonce. Zároveň mi připravili skvělý itinerář k poznání města, v němž společně žijí už tři roky.
Za úspěchem města stojí hanzovní spolek
Město začalo významně vzkvétat po roce 1308, kdy se dostalo do rukou Řádu německých rytířů. Dalším důležitým krokem bylo v roce 1361 začlenění do Hanzy. Připojení do svazku severoevropských obchodních měst provozujících dálkový obchod zvýžilo mezinárodní prestiž města a učinilo z něj na dlouhou dobu jeden z nejdůležitějších přístavů Evropy. Hanza měla takovou moc, že dokonce zasahovala i do vojenských konfliktů a proti nepřátelským městům často využívala i obchodní blokády. Pokud šlo o Gdaňsk, nejvíce profitoval díky obchodu s obilím.
Město povstalo z popela
Na blízký poloostrov Westerplatte připlul v srpnu 1939 křižník Schleswig-Holstein a prvního září začal ostřelovat zdejší polské překladiště. Odstartoval tak druhou světovou válku, jejíž dopady měly neblahý osud i na samotné město. Bombardování během 2. světové války způsobilo městu obrovské škody, osmdesát procent budov bylo zničeno. Houževnatí a hrdí obyvatelé však po válce dokázali neuvěřitelné. Podle starých rytin vtiskli městu jeho původní středověkou podobu a město, které vstalo z popela, se vzhledem vrátilo o několik století zpět, do doby svého největšího rozmachu. Mnoho návštěvníků mylně předpokládá, že se Gdaňsk přestavbou vrátil do předválečné podoby, ale není tomu tak.
Ulice Długa a Długi Targ – pulzující tepny starého města
Dvojice ulic Długa (Dlouhá ulice) a Długi Targ (Dlouhý trh) v samém historickém jádru patří k tomu nejlepšímu, co může Gdaňsk návštěvníkům nabídnout. Tvoří základ tzv. Královské cesty, po níž do města přijížděly průvody při královských návštěvách. Ulice Długa začíná u nádherné Zlaté brány a pokračuje až k radnici, kde plynule navazuje na Długi Targ. Celou cestu, jejíž kolorit tvoří bohatě zdobené domy a reprezentativní historické stavby, zakončuje Zelená brána u řeky Motławy. Centrum Gdaňsku není žádným skanzenem architektury, pouliční život jede na plné obrátky. Ulice a náměstí jsou jedním velkým jevištěm, na němž se i díky umělcům, kejklířům a dalším „všeumělům“ odehrává představení, u něhož si přejete jediné. Aby nikdy neskončilo.
Z Gdaňsku vždy zněla touha po svobodě
Místní lidé se nikdy před nikým neohýbali, měli pro strach uděláno a v historii si dokonce několikrát mohli vybrat, k jaké mocnosti se připojí. Logicky vždy volili toho spojence, který je nejméně omezoval a ponechal jim jejich obchodní výsady. Na svobodu si zkrátka nikdy nedali sáhnout. Proto asi nikoho nepřekvapilo, že právě ve zdejších loděnicích vzniklo hnutí Solidarita, jehož aktivity stály za pádem komunismu v Polsku. Jejím vůdcem byl elektrikář, odborový předák a pozdější polský prezident Lech Wałęsa, jenž se stal v roce 1983 nositelem Nobelovy ceny míru. Těžko se to vysvětluje, ale pocit svobody a nespoutanosti jsem měl během své návštěvy i já sám. I když Gdaňsk vypadá spíše jak hanzovní města severního Německa, pocítíte v něm polskou pohostinnost, přívětivost a radost ze života. A to je povznášející pocit.
