Středověká Córdoba byla patrně nejlidnatějším městem světa

Córdoba

Córdoba je tak vzdálená a osamocená“, napsal v jednom ze svých veršů slavný španělský básník a dramatik Federico García Lorca. S trochou nadsázky tahle slova stále platí. I když dnes město, alespoň podle návštěvnosti, zaostává za Malagou, Granadou či Sevillou, v minulosti tomu bylo naopak. A to je škoda, protože ve středověku byla Córdoba výstavním klenotem Španělska a svým významem zastínila všechny ostatní evropské metropole. Cestovní ruch brzdí absence mezinárodního letiště a extrémní letmí teploty.

Výrazná římská stopa

Po vyhrané 2. punské válce obsazují jižní část dnešního Španělska Římané, kteří si město zvolí jako centrum své provincie Bética. Córdoba pod jejich vládou vzkvétá a stává se významným a prosperujícím městem. Z této doby se například dochoval nádherný mohutný most přes řeku Guadalquivir, který si zahrál i v seriálu Hra o trůny (Dlouhý most z Volantisu). V roce 1950 objevili dělníci při výkopových pracích spojených s rozšiřováním radnice pozůstatky velkého římského chrámu. Dnes je v místě nálezu na ulici Calle Capitulares vystaveno antických 11 sloupů připomínajících tuhle událost. Město dalo Římu i několik významných osobností, mezi nimiž vyniká učenec, filosof, básník a politik Lucius Annaeus Seneca, jehož socha zdobí park u městské brány Puerta del Almodóvar.

Za muslimů nejbohatší město Evropy

Nejslavnější období Córdoby začíná paradoxně po roce 711, kdy po vítězné bitvě u Jerez de la Frontera obsazují Španělsko muslimská vojska. Během několika let ustanovují Arabové (ve Španělsku nazýváni Maurové) Córdobu hlavním sídlem svého státního celku Al-Andalus. Za vlády Arabů zažívá Córdoba obrovský rozmach, stává finančním, kulturním, obchodním, nejbohatším a také nejvzdělanějším městem Evropy. Zatímco zbytek starého kontinentu prožívá své temnější období, stále se orientuje spíše na zemědělství a o nějakém větším pokroku si může nechat jenom zdát, v Córdobě čile kvete obchod a řemeslná výroba. Tkané hedvábí, propracované brokáty, kožené výrobky a šperky byly ceněny v celé Evropě.

Osvícení muslimští vládci založili desítky bezplatných škol a osmdesát knihoven, z nichž ta největší obsahovala neuvěřitelný jeden milion svazků. Díky nim mohlo město profitovat z pokroku a vzdělanosti celého arabského světa. Díky arabským intelektuálům se nám dochovaly přepisy děl antických velikánů jako Ptolemaia, Sókrata, Platóna, Pythagora či Aristotela. Jedním z těch nejproslulejších učenců byl filosof a právník Ibn Rušd, jehož sochu lze nalézt na ulici Calle Cairuán. Nejnovější poznatky z medicíny mohli lidé využívat ve stovce městských lázní, do nichž se kupodivu jezdili léčit i vládci ze znepřátelené křesťanské části Španělska.

Córdoba byla pravděpodobně nejlidnatějším městem na světě

Důmyslné zavlažovací systémy a sofistikované dovednosti umožnily muslimům zvýšit zemědělskou produkci natolik, aby byli schopni zásobovat a uživit celé své teritorium. A úkol to byl nelehký, neboť jen samotná Córdoba měla v 10. století minimálně půl milionu obyvatel, dost možná i dvojnásobek. A o co se tohle tvrzení historiků opírá? Základním materiálem je sčítání domů ve městě, které se uskutečnilo na začátku 11. století. Písemné záznamy dokládají, že v tu dobu bylo ve městě napočítáno více než dvě stě tisíc domů a bytů, což odpovídá populaci mezi půl až jedním milionem obyvatel.

Lidnatostí se Córdobě mohl v tu dobu rovnat snad jen Bagdád na území dnešního Iráku. Britský deník The Daily Telegraph ve spolupráci s historiky vydal roku 2019 žebříček nejlidnatějších měst v historii lidstva a Córdoba podle něj držela tento primát v letech 935 – 1000 našeho letopočtu. Bohužel doba rozmachu a hojnosti během 11. století pomalu končí a muslimské dominium se začíná drobit na menší části. Po dobytí města křesťanskými vojsky roku 1236 se Córdoba pomalu mění v nepříliš významné město španělského jihu, které se znovu nadechne až v době průmyslové revoluce.

Symbolem města je Velká mešita

Hned tři významné skvosty arabské architektury přežily řádění křesťanských vojsk po vyhnání Arabů. Křesťanští vládci totiž byli jejich krásou natolik uneseni, že je nedokázali zbourat. Šlo o Alhambru v Granadě, o Giraldu v Seville a právě o Velkou mešitu v Córdobě. Přestože interiér Velké mešity nechali křesťanští vládci předělat na kostel, nebrání to návštěvníkům udělat si představu o jedinečných dovednostech muslimských stavitelů. Ti ji začali stavět na místě dřívější vizigódské baziliky na rozkaz emira Abd al-Rahmana I. v roce 785, ale dokončena do dnešní podoby však byla až v polovině 10. století. Má se za to, že její předlohou se pravděpodobně stala mešita v syrském Damašku.

Se svými rozměry 180×130 metrů patří i dnes k největším mešitám vůbec. V jejím interiéru se nachází 856 nádherných sloupů z mramoru, žuly, načervenalého jaspisu a dalších materiálů. Její neustále rozšiřování způsobil populační boom v 9. a 10. století, kdy mešita opakovaně nestačila náporu muslimů při pátečních modlitbách. Velká mešita byla pro svou unikátnost a celosvětový význam zapsána v roce 1984 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

UNESCO chrání i proslavené córdobské „patios“

Spojovat Córdobu pouze s Velkou mešitou by byla chyba. Mešita je sice velkým magnetem, ale Córdoba má ještě jedno eso v rukávu. Jsou jím takzvané patios. Slovo patio označuje vnitřní prostor španělských domů, vnitřní dvorek či předzahrádku. Většinou jde o vydlážděný a nezastřešený prostor osázený květinami a vybavený jednoduchým nábytkem. Malebné vnitřní dvorky a dvorečky v historickém centru jsou skutečně velkou chloubou Córdoby. Od roku 1918 mezi sebou místní soutěží v tom, kdo z nich bude mít nejkrásnější výzdobu svého patia. Děje se tak v rámci festivalu (Festival de los Patios Cordobeses), který probíhá v první polovině května.

Obyvatelé města výjimečně otevírají na dvanáct dní brány svých domů, aby tak návštěvníci mohli obdivovat jejich překrásně upravená patia. Jindy skrytá a uzavřená zákoutí jsou plná barevných a vonících květin, hudby a flamenca, při nichž si člověk ani neuvědomí, že se nachází uprostřed více než třísettisícové metropole. Výjimečnost festivalu neušla pozornosti komisařů z organizace UNESCO, kteří ho v roce 2012 nechali zapsat na seznam nehmotného kulturního dědictví. V květnu 2021 oslaví festival stoleté výročí a akce to prý bude veliká. Tak držme místním palce, aby se o rok posunuté oslavy mohly uskutečnit.

Pozor na extrémní letní vedra

Pod pojmem Andalusie si většina lidí představí osvěžující moře, nádherné a nekonečné písečné pláže a příjemné středomořské klima. Ani jedno z toho Córdoba nenabízí, leží hluboko ve vnitrozemí, k nejbližším plážím musíte podstoupit dvouhodinovou cestu autem. Léta jsou extrémně suchá a horká, v červenci a srpnu zde sice neprší, teploty ale běžně atakují čtyřicet stupňů Celsia. I když nemám rád akvaparky a snažím se jim vyhýbat, v případě Córdoby jsem udělal výjimku.

Čtyřicet dva stupňů ve stínu bylo opravdu o zdraví, šestnáctiletý syn musel sedět dvacet minut v klimatizované ošetřovně akvaparku, aby jeho tělesná teplota klesla pod 37 stupňů. Takové bylo horko. Zimní měsíce jsou spíše chladnější, přes den se sice teplota pohybuje okolo příjemných deseti stupňů, v noci se ale sem tam objevují i mrazíky nebo občas lehce zaprší. Co je ale velmi příjemné, to je doba slunečního svitu, která dosahuje v případě Córdoby až tři tisíce hodin ročně, což je třeba ve srovnání s Prahou dvojnásobek. Pokud se na rozdíl od nás vyhnete prázdninovým měsícům, čeká vás v Córdobě zcela určitě příjemné počasí ideální k objevování města.

Autor fotografií: Milan Čermák

« 1 z 2 »

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *