Archivy

Kroměříž Podzámecká zahrada

Do Podzámecké zahrady v Kroměříži jsme se dostali naprosto neplánovaně. Původně jsme jeli na chatičku, ale naší vesničkou se jela rallye Vyškov a zakázali nám vjezd. Šest hodin jsme měli čas než silnici zase uvolní, tak jsme se rozhodli jet do blízké Kroměříže. Pro malou jsem naštěstí měla všechno v autě a tak jsme vyrazili.
V Kroměříži už jsme byli asi před čtyřmi roky. Městečko se nám moc líbilo. Tehdy jsme navštívili Podzámeckou zahadu, arcibiskupský zámek, biskupskou mincovnu odtud jsme šli pěšky centrem města kolem kostela sv. Marie a kostela sv. Mořice do Květné zahrady. Nestihli jsme spoustu dalších zajímavostí, ale to určitě brzy napravíme.

Nyní jsme měli namířeno jen do Podzámecké zahrady. Malá by zatím v klidu nezvládla prohlídky ostatních pamětihodností. Opět jsme byli překvapení, jak je město čisťounké a uspořádané. Alespoň když to porovnáme z Brnem, tak je to nebe a dudy. Malou jsem si dala do šátku, aby mohla spinkat.

První zastávku jsme si udělali v podzámčí. Je tam malé posezeníčko pod stromy, občerstvili jsme se a šli se podívat o kousek dále. Byly tam voliéry s ptáky a opicemi. Největší atrakcí pro nás ale v tuto chvíli byl páv, který se snažil namluvit si pávici. Předvedl se v plné parádě, ale pávice jako pravá dáme nehnula brvou a dál si zobala travičku. Snažil se upoutat její pozornost tím, že když měl rozevřený ocas do vějíře, tak s ním třásl. Vydávalo to takový zajímavý zvuk, jako když chrastí kosti.

Podzámecká zahrada v Kroměříži

Dál jsme hledali klidné místo kde nikdo není, abychom mohli pustit Bambulu (je to domácí králík, aby to nezavádělo ke spekulacím – poznámka šéfredaktora – Carlose). Chudinka byl přes hodinu v přepravce, tak aby se taky protáhl a občerstvil. Bambulkovi se tam moooc líbilo. Malinko jsem se bála, aby nám neutekl, ale opět nás nezklamal, protože nejdále od nás byl asi 10 metrů a pak hned mazal zpátky.

Pak jsme šli přes most, který vedl přes skoro vyschlou řeku. Tam na nás čekala další podívaná. Na labutě taky lezlo jaro. Pán co se tam stará o zvířátka nám ovšem řekl, že jsou to dva labuťáci. Jeden labuťák měl silně navrch a k našemu zklamání nešlo o lásku, ale o souboj. Silnější labuťák toho druhého štípal do krku a mlátil do něj křídly. Nakonec ho ošetřovatel musel chytit a odtáhnout kamsi pryč.

Pro mě nejhezčí zážitek byl u domácí zoo. Všude tu volně pobíhala zvířátka. Zakrslí králíčci, kouhoutci, slepice, labutě a divoké kachny. Chvilku jsme si užívali dění na dvorečku, kde byla malá labuťátka. Když najednou jsem si všimla, jak dva kohouti prošli skrz plot na chodník a začal zápas. Chvilku se naparovali a skákali na sebe. Pak přiběhla perlička a koukala na ně přes plot. Říkala jsem si, že je dost zavalitá na to, aby prošla skrz plůtek a že nahoru asi nevyletí. Ale omyl! S neuvěřitelnou lehkostí vyletěla na plůtek a sledovala kohoutí zápasy jako rozhodčí. Náhle mezi kohouty vběhla a začala jednoho štípat a pak i toho druhého. Oba dva je rozehnala, takže kohoutci pelášili zpátky na dvorek a chtěli pokračovat v zápasení tam, jenže perlička nenechala nic náhodě a upalovala za nima, až si milí kohoutci snažili zachránit vlastní krky než aby se starali o toho druhého. Perličky určitě doporučuji na udržení pořádku na dvorku, asi nemají rády násilí :-D. Jak jsme se tak bavili, ohlédnu se a asi metr od nás stál divoký kačer s kačenou a vůbec se nás nebáli. U dvorečka je ještě velký výběh, kde je oslík, kozy a daněk (asi) s laněmi. Zvířátka byla strašně krotká, asi jsou zvyklá na krmení. Klidně stála u plotu a člověk si je mohl pohladit.

Ještě jsme se procházeli po parku, ale bohužel nám začalo docela hustě pršet, takže dál už jsme nepokračovali. Každopádně jsme byli opět plni zážitků a vůbec nám nevadilo, že jsme nestihli všechno nebo lépe prošli jsme tak jednu čtvrtinu. V létě se totiž chystáme jet znovu. Těším se až to tam všecko pokvete.

Leave Comment

Back to top