Z hradu Šternberk pocházela moravská větev slavného rodu

Hrad Šternberk

Jen málo měst u nás se může pochlubit tím, že pět minut chůze od jejich centra leží opravdu velmi hezký středověký hrad – hrad Šternberk. Ve Šternberku navíc kratičkou cestou k němu minete mohutný Mariánský sloup, majestátní dvouvěžatý kostel Zvěstování Panny Marie a nádherný klášter. Vysoká to hustota pamětihodností na tak malém prostoru. Co říkáte?

Pozor na záměnu s Českým Šternberkem

Hrady Šternberky jsou v Česku dva, někdy si je lidé pletou. Jeden leží v blízkosti dálnice D1 u Prahy, nese název Český Šternberk a je dodnes ve vlastnictví tohoto starobylého rodu. Na hradě žil a téměř do konce svého života zde také prováděl známý hrabě Zdeněk Šternberk, jenž bohužel tento svět v lednu 2021 opustil. Nás ale zajímá Šternberk obývaný moravskou větví rodu na Olomoucku, jež bohužel tak dlouhého trvání neměla, neboť vymřela již během 16. století.

Albrecht starší ze Šternberka – zakladatel moravské větve

Historici předpokládají, že hrad pravděpodobně založil v polovině 13. století Zdeslav z Chlumce a ze Šternberka, první písemná zmínka však pochází až z roku 1269. V ní se uvádí, že Zdeslavův syn Albrecht ze Šternberka vedl spor s premonstráty sídlícími na Hradisku u Olomouce. Jeho spory s církví o majetek byly dlouhodobé, dokonce byl za své útoky na statky olomouckého biskupství nakrátko exkomunikován. Zpět se do lůna církve vrátil až během těžkého onemocnění, později si dokonce od biskupství i půjčoval hotovost a dával do zástavy některé své statky, tak jak nám to dokládá listina z ledna 1281 sepsaná přímo na zdejším hradě.

Albrecht II. ze Šternberka – rádce a přítel císaře Karla IV.

Nejvýznamnější osobou moravské šternberské větve byl ve 14. století žijící Albrecht II.. Dostalo se mu na tehdejší dobu vynikajícího vzdělání, vystudoval filosofii a teologii na univerzitách v Boloni a Paříži, zajímal se též o umění a literaturu. Život zasvětil duchovnímu stavu a dosáhl vysoké církevní kariéry. Stal se oblíbencem a rádcem císaře Karla IV., jehož v letech 1357–1371 doprovázel na jeho zahraničních cestách. I přes svoji úspěšnou kariéru nikdy nezapomínal na svůj rodný hrad a město. Dnešní historické centrum je z velké části jeho dílem.

Při jeho promyšlené výstavbě se nechal inspirovat právě svými zahraničními cestami. Výstavbou kamenných hradeb získalo městečko Šternberk charakter středověkého hrazeného města, založením kláštera Augustiniánů v blízkosti hradu Albert pozvedl duchovní život ve městě a zajistil rodinným příslušníkům důstojné místo odpočinku. Zároveň se pustil i do přestavby rodného sídla, jeho nejviditelnějším počinem byla úprava hradní kaple v duchu vrcholné gotiky. Albert nechal rozšířit okna a na výmalbu stěn si pozval několik mistrů pracujících ve službách „Otce vlasti“. Pozornému návštěvníkovi pravděpodobně neujde, že na něj z jedné ze stěn kaple shlíží dobová císařova podobizna.

Berkové byli symbolem hospodářského vzestupu a náboženské tolerance

Obrovského hospodářského rozkvětu se hrad s městem dočkaly v době, kdy se majiteli panství stali vhodnou sňatkovou politikou Berkové z Dubé a Lipé (1480 – 1570). Po svém nástupu umožnili vznik řemeslných cechů a dali jim četná privilegia. Navíc směli měšťané hospodařit i na zemědělské půdě v okolí města. Berkové byli nábožensky tolerantní, ve městě vedle sebe v klidu žili katolíci, Židé, evangelíci i členové Jednoty Bratrské. Důkazem hospodářského vzestupu byla i přistěhovalecká vlna, která během jejich vlády nastala. Smutnou událostí, jíž musely město s hradem čelit, byl pustošivý požár z roku 1538. Tahle katastrofa se však stala pro Berky impulzem k velkorysé renesanční přestavbě hradu a města. Zatímco renesanční prvky můžeme na hradě obdivovat i dnes, ve městě už jich tolik bohužel nenajdeme, neboť čelilo i dalším ničivým požárům.

„Dobrotivý“ lichtenštejnský kníže

Na hrad tvrdě dopadly události spojené s třicetiletou válkou, na jejím konci byl téměř neobyvatelný. Vévodové z Würtenberka, kteří hrad v té době vlastnili, nebyli schopni nezbytné opravy ufinancovat a proto ho na konci 17. století prodali Adamu Ondřejovi z Lichtenštejna. Několik generací knížecí rodiny sice hrad udržovalo obyvatelným, ale nepřicházela potřebná rekonstrukce. To se změnilo až za vlády pokrokového a moderního knížete Jana II., který jako milovník středověkých dějin nechal hrad přestavět v duchu romantického historismu. Šternberk ostatně není jediným hradem, do jehož rekonstrukce se kníže pustil, v Dolním Rakousku v blízkosti Vídně lze obdivovat majestátní hrady Liechtenstein a Kreuzenstein.

Kníže Jan (též známý pod jménem Jan II., Dobrotivý) byl opravdu velmi zajímavou osobností, filantropem a milovníkem umění. Šternberk mu měl sloužit jako letní sídlo a zároveň jako depozitář pro nakoupená umělecká díla, která už nebylo na jeho valtickém zámku kam umístit. Mimo jiné se tam nacházela i úctyhodná sbírka kachlových kamen, kterou nechal kníže na hrad po rekonstrukci přivézt. Pestrobarevné kachlové skvosty, z nichž nejstarší pochází z 16. století, dnes zdobí většinu hradních místností. Závěrem bych si dovolil zmínit ještě jednu ne moc známou zajímavost spojenou s tímto výjimečným člověkem. Vládl totiž přes 70 let, což je druhé nejdelší funkční období evropských monarchů hned po Ludvíkovi XIV. Je ale pravdou, že na záda mu „dýchá“ britská královna Alžběta II., tak se nechejme překvapit.

Praktické rady

Hrad je v pondělí uzavřen a to i o prázdninách. Během roku nabízí velké množství kulturních akcí jako historické dny, kostýmované prohlídky, koncerty či divadelní představení. V jeho okolí nečekejte obrovské centrální parkoviště. Zdarma můžete parkovat u sportovní haly Ecce Homo v ulicích Dvorská a Barvířská, z parkoviště na hrad je to pouze 400 metrů. V sobotu odpoledne, v neděli a o svátcích lze parkovat zdarma i v zóně placeného parkování poblíž zámku. Jestliže přijedete do města autobusem, vystupte na zastávce Šternberk, Dvorská. Z autobusového nádraží, které leží hned vedle toho vlakového, jsou to pěšky k hradu skoro dva kilometry.

Pokud hodláte ve Šternberku poobědvat, mám pro vás dva tipy na vynikající jídlo, za nímž však musíte trochu dál od zámku a historického centra. Prvním gastronomickým tipem je Hanácká restaurace v Potoční ulici, druhým pak Šnyt Primka na ulici Masarykově, s níž máme osobní zkušenost. Je zde rychlá a milá obsluha, příjemné a stylové prostředí, moravská i světová kuchyně, pro rodiny s malými dětmi mají k dispozici herní koutek. Celá naše rodina včetně dvou teenagerů byla skutečně spokojená, což se nám málokdy stává. A musím dodat, že o česnečce s olomouckými tvarůžky se mi bude ještě dlouho zdát.

Autor fotografií: Milan Čermák

« z 2 »

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *